Tak jsem se nedopatřením ocitl v blízkosti televize, právě když v ní byla reportáž o nějaké nehodě busu, tuším Student Agency, při které zemřela jedna slečna.

Včera mě potkal jeden z nejzajímavějších momentů, které jsem zažil ve škole a týkaly se výuky. Už jsem tu zmiňoval profesorku na právo, která nám hned první přednášku povídala o své praxi a o tom, abychom si vážili svobody. Abych pravdu řekl, tak já jsem poměrně citlivý, co se týče některých momentů z dějin. Špatně snáším poslouchání historek z druhé světové (např. u komixu Maus jsem regulérně

Hraní počítačových her je považováno některými jedinci za bezduchou činnost. Jenže to je hodně relativní. Pravdou je, že si pamatuji období mého života, kdy hraní her na pc pro mě nepředstavovalo vůbec nic, jen zabijáka času.

Následující příběh je smyšlený a nepopisuje žádnou skutečnou osobu nebo událost.

Únor 1983

Sálem se pohybovaly desítky lidí, páni v oblecích a dámy v nažehlených večerních šatech a róbách, s účesy vyčesanými do drdolů nebo rozpuštěnými na ramenech. Kolem všech procházeli číšníci se stříbrnými podnosy a nabízeli hostům nápoje ve vysokých skleničkách.
Mladá

Inu, každého to jednou začas potká - změna školy, prostředí, spolužáků. Snažím se vzpomenout si na to, jak jsem se cítil v první dny na nástavbě před dvěma lety a jak jsem se postupně seznamoval s lidmi, abych si ulehčil začátek na Vošce...a musím říct, že si moc nevzpomínám. Pamatuji si, že jsme seděli o přestávkách na zadku a bavili se, ale nevím, jak jsme se stali kamarády nebo alespoň dobrými