Walome | Kámoška, skvělá holka

Tak jsem se nedopatřením ocitl v blízkosti televize, právě když v ní byla reportáž o nějaké nehodě busu, tuším Student Agency, při které zemřela jedna slečna. Odvysílali zde reakce jejího kamaráda, který se sevřeným hrdlem mezi vzlyky prohlásil, že to byla skvělá holka a kámoška. A mně z toho přeběhl mráz po zádech.

To je přesně ten důvod, proč se na zprávy nedívám a ani je neposlouchám. Když jsem si u nich naposledy dělal večeři, slyšel jsem tam mňoukající týranou kočku a slyšel o dítěti, které nějaká blbá Američanka strčela do mikrovlnky. Od té doby jsem se zprávám všeho druhu vyhýbal. O epidemii žloutenky jsem se dozvěděl díky kamarádce, která se kvůli ní nechce ukázat v Praze. Jinak bych byl úplně mimo. Ale nikdy mě nezajímalo veřejné dění, nemyslím si, že se mě to dotýká. Teď si myslím, že se mě to nikdy nebude dotýkat. Co je mi po tom, kdo kde umřel, naboural, kde bouchají bomby a kdo je borec na konec? Co je mi po tom, že zvednou daně, zdraží mléko, že se mění kurz dolaru. Až se mě to začne týkat, začnu se o to zajímat, ale do té doby, děkuji, nechci.

Podobné zprávy, jako byla ta dnešní, mě toitž nutí přemýšlet o tom, co bych dělal, kdyby se něco stalo někomu z mých blízkých. Asi bych se z toho zbláznil. A proto od podobné reality utíkám a doufám, že nikdy nebudu muset nic vážného řešit. Možná je to srabský, ale každý má nějakou tu obranu...