Herní zážitek roku 08

Hraní počítačových her je považováno některými jedinci za bezduchou činnost. Jenže to je hodně relativní. Pravdou je, že si pamatuji období mého života, kdy hraní her na pc pro mě nepředstavovalo vůbec nic, jen zabijáka času. Člověk prostě hrál aby hrál. Když jsem jednoho léta přestal hrát a pc hry mě přestaly bavit, bylo jako prozření. Najednou jsem dělal i jiné věci, než jen hrál - faktem je, že u pc jsem seděl pořád, páč ty "jiné" věci představovaly psaní. Každopádně mě ze dne na den přestalo bavit hrát. A pak jsem se o několik měsíců později dostal ke hře, která pro mě znamenala něco mimořádného. Vampire - Bloodlines. Hra s dokonalou atmosférou a příběhem, gameplayem a vůbec. Prý tam jsou nějaké bugy, chyby, kvůli kterým nejde hru dohrát - já tam neměl ani jeden :-) Bylo to asi nehorázné štěstí, páč jsem neměl žádný patch a hra šla skvěle.

Od téhle chvíle se stalo hraní her naplňující činností. Existuje totiž pár her, které jsou skvělé. A existuje hodně her, které jsou průměrné...nebo prostě nudné, nezajímavé, bez atmosféry. Pro mě zcela ztrácí smysl hry typu Half - life 2 (přitom jednička je parádní), Far Cry, Crysis a podobně. Střílečky. Nudné, jen technicky vymakané. Co je mi po tom, že můžu sekat listí na stromech??? Já chci příběh a kvalitní postavy a kvalitní děj.

Pokud člověk v záplavě mnoha pc her najde něco, co ho uchvátí, může si gratulovat. Mohl bych vyjmenovat přibližně deset titulů, které pro mě znamenají dost dobrý důvod sedět u pc a hrát a hrát.

Tenhle text je ale o čerstvém zážitku. Určitě znáte hru Mafia. S kamarády milujeme hlášky z téhle hry a vůbec hru celou, tak jsme si řekli - proč to nedohrát nonstop? Trvalo to nějakých 12 hodin mínus pauzy na jídlo atd.,ale stálo to za to :-) Začali jsme v pět odpoledne a skončili před sedmou ráno (pravda, někde uprostřed jsme museli na hodinu někam zajet) a za tři hodiny už jsme byli na nohou, protože bylo nutnou poklidit. Na téhle historce se mi líbí skutečnost, že jsme se opravdu dobře bavili. I bez pití, i když pár lahváčů padlo. Byla to sranda, nevím, jestli mi to dalo něco podstatného, ale určitě to byla zábava.

Otázkou je co z toho? Je nám dvacet a paříme pc hry, v jednoum pokoji, ještě navíc single player...je to divný :-), ale nás to ohromně bavilo. Sice k ránu už přicházela únava a poslední misi jsme vrazili rovnou do galerie, já s pistolí policajta, kterého jsem přejel, a prostříleli se až na konec. Říkali jsme si, co dáme příště...třeba Max Payne?...