Jsem typickej českej fanoušek hokeje - sleduju ho, když "vo něco de". Ale na rozdíl od většiny těchto občasných fandů, já nenadávám, když prohrajem. Protože většinou prohrajem kvůli tomu, že jsme prostě slabší. A s tím se nedá nic dělat.

Bydlíme v domě a blízko přírodě, občas nás tedy navštíví nevítaný tvor. Pod střechou nám duše kuna, v kuchyni jednou byl skokan a v patře nám pobíhala myš. Sem tam jsem zaslechl nějaké šramcání a svedl to na ptáka v okapu, nebo něco podobného, ale po nalezení bobků a následného emperického ověření přítomnosti mladého hlodavce bylo třeba zakročit.

Jak jistě někteří z vás tuší, v Praze je režisér Tim Burton. Má tu výstavu, autogramiádu a jeho dvorní skladatel Danny Elfman tu měl koncert. Pražský symfonický orchestr společně s tím Brňenským sehrál jeho nejvyraznější party, a to vše v Obecním domě na Náměstí Republiky.

Od dětství nám někdo vtlouká do hlavy co je dobře a co špatně. Rodiče, učitelé, báby v metru hrozící holí a mnoho dalších. Jakmile však člověk dospěje do určitého stádia vývoje, zjistí, že není žádná objektivní pravda a s tímto filosofickým osvícením musí nějak naložit.

Tím myslím z marketingového hlediska. V tomto směru naprosto selhává. Což ale není samozřejmě jeho chyba, protože k tomu nebyl stvořen a není k tomu ani určen. K ČEMU je vlastně Facebook určen, je velká otázka. Ale lidem to neva, jsme tam, chatujeme, domlouváme akce... a to je vše. Nesdílíme, nepropagujeme a nekupujeme, rozhodně ne skrze FB.