Morální kompas

Od dětství nám někdo vtlouká do hlavy co je dobře a co špatně. Rodiče, učitelé, báby v metru hrozící holí a mnoho dalších. Jakmile však člověk dospěje do určitého stádia vývoje, zjistí, že není žádná objektivní pravda a s tímto filosofickým osvícením musí nějak naložit.

Patrně každý má systém, jak pomyslné dobro a zlo rozklíčovat. Velkou roli v tom taky hraje výchova a civilizace, ve které žije. Zatímco u nás ženu ani květinou neuhodíš, o pár (tisíc) kiláků dál po ní hazej kameny jakoby se nechumelilo. A taky v tom hraje roli zakořeněnost pocitu, že něco je skutečně špatně a objektivně nepřijatelné. Ideálním příkladem je znásilnění (ženu mužem) - všichni víme, že je to špatné, ale "američtí vědci zjistili, že" kdyby to nebylo trestné (potažmo kdyby se to nezjistilo), dopustilo by se znásilnění nějakých 95% mužů. Těžko říct, v jakém momentě dotyčným otázky kladli. Pokud do nich nalili jedno dvě pívka a pak před ně poslali rozkuřovačku, která ale dál nešla, je výsledek ankety pochopitelný... nebo jsme prostě všichni nadaržený prasata bez lidskosti v těle, to je taky možnost.

Ale to jsem odbočil :)

Jelikož není nikde definováno co je špatně a co dobře a jelikož se morálka lidstva postupně vrací ke středověkým praktikám a z kavalírství se stává mlácení žen kyjem po hlavě a jejich následné odtáhnutí do jeskyně, tak většina věcí, co se dějí, se odehrávají v tzv. morální šedé zóně, na kterou neexistuje jednotný názor.

Patrně znáte takovou tu fiktivní historku, kde je kluk a dívka co se milují a převozník, který je jediný může převést na druhou stranu řeky. Ale za odměnu chce sex s onou dívkou. Chlapec jasně odmítne, dívka se však později vyplíží, vyspí se s převozníkem a následně chlapci řekne, že to udělala kvůli nim, aby mohli být spolu. Chlapec se na ni naštve, možná jí dá i facku, to si nepamatuju, ale každopádně vy máte rozklíčovat kdo je v téhle historce ten nejvíc špatnej. Zatímco většina třídy se jednomyslně shodla na převozníkovi, náš spolek šovinistů hodil vinu na dívku a poslal ji do háje, stejně jako zmíněný chlapec. Jak jsme se později dozvěděli, neexistuje žádná objektivně správná odpověď, jde jen o to jak to kdo cejtí ty vogo.

A teď babo raď. Jak má člověk poznat, co je špatně a co dobře? Netuším, patrně na to má každý nějakej systém (nebo to prostě neřeší). Já mám v sobě něco jako morální kompas. Teda nevím, jestli zrovna morální, ale prostě něco ve mně si určí, jestli je věc, která se kolem mě děje dobrá, nebo špatná. Mozeček to vyhodnotí a vyšle informaci buď k srdíčku, které zahřeje, nebo k žaludku, který stáhne. A tím to pro mě končí. Dál neřeším, kde je objektivní pravda, ale vím, kde je moje pravda. A už hodněkrát jsem dal na radu tomuhle kompasu a navíc pokaždé, když se ozve, jsem rád, že i přes veškerý svůj cynismus mám v sobě pořád něco, co ze mě dělá toho nejlepšího a nejsprávnějšího člověka v celém vesmíru.

Ono co si budem povídat, cynismus je tu stejně jen proto, abysme po sledování zpráv nemuseli volat do Bohnic a shánět prášky proti deprese.

Pěkné pondělí všem :)