Už když se házela vajíčka na Paroubka, říkal jsem si, že to není moc košér. Anonymní dav srabů složený z nemakačenků a studentů (bylo to dopoledne) tak docílil jen toho, že Paroubek nakonec vypadal jako hrdina, protože měl dost velký koule na to, aby před tyhle kretény předstoupil, i když věděl, co ho čeká. Jen si vzal na pomoc deštník.

To samé se dělo i včera, tentokrát ovšem ne při politickém meetingu, ale při oslavách 25. výročí sametové revoluce, díky které nyní sice můžeme na politiky beztrestně házet vajíčka, ale slavit se to dá snad i jinak. A efekt to má stejný - nemám rád Zemana, ale tady je potřeba se prezidenta ČR zastat, protože je to prezident, kterej byl zvolen občany. Holt nepříjemná část tohoto systému je, se s tím smířit.

Všechno někdy začíná a někdy končí. Oběd, spánek, život, bytí, jsoucno, to vše je ohraničeno začátkem i koncem. Stejně tak moje "práce" pro web videacesky.cz, která se zezačátku tohoto roku jevila jako zábavná a ke konci to byla stále větší a větší pruda.

Je to téměř přesně dva roky, co jsem sepsal článek o přípravě a následném rozhovoru s Jamesem O´Barrem, autorem velice oblíbeného komiksu Vrána. Od té doby se změnilo spoustu věcí. Tak zaprvé jsem za tu dobu přečetl nějaké ty komiksy, takže se mi rozšířil obzor a za druhé jsem pokračoval v psaní recenzí "na plný úvazek ve svém volném čase", což mě nakonec vehnalo do náruče webu GeekCave.

A právě na GC.cz jsem o víkendu zveřejnil rozhovor s Alexem Maleevem, bulharským komiksovým kreslířem, který momentálně žije a pracuje v New Yorku. Mimojiné spolupracoval na komiksu Daredevil, který napsal B. M. Bendis a který vyšel i u nás. Jsou to čtyři bichle, každá stojí nějak kolem 800,- a je to čtení naprosto parádní. Do toho ještě nedávno vyšla další Vrána (ano, duchovní pokračování té Vrány) a tudíž se Maleev stal pro českého čtenáře zase o něco známějším. Co je ale hodně zásadní, že v zámoří bude vycházet nový Hellboy, což je pro mě nejzásadnější info, protože Hellboy je prostě pecka.

Nejsem nějakým velkým odpůrcem nebo příznivcem umělého prodlužování / zkracování dne. Jak říká jeden můj kamarád, "nemám na to názor". Ale samozřejmě mě těší, když je den delší - a vadí mi, když je kratší.

Tak tohle pití nechci zase nějakej čas vidět... ale v sobotu ho budu muset asi jet zas :D

Nedá se říct, že bych se na neděli těšil, samozřejmě jsem zapomněl, že nějaká změna času je, ale je to takové příjemné vzbudit se v devět a zjistit, že je osm.

Pokud zrovna nemáte kocovinu jak prase. Což já měl.

Pokud někdo koukal na Dva z Queensu tak ví, že jsou tam dvě hlavní postavy, bezdětní manželé Doug a Carrie. A jim se v jedné epizodě rozbije postel. Než jim přivezou novou, potřebují na něčem spát, takže jim jejich přátelé půjčí svoje staré postele, protože si taky právě pořídili nové. A Doug říká: "Je to jako osud, kdyby byl osud trošku nudnej."