Rozhovor, o kterém se zde zmiňuji, si můžete přečíst zde.
A recenzi Martina Stručovského zde.
Samozřejmě, že na MFantasy nešlo vložit vše a některé perličky si člověk musí nechat pro sebe, ale přeci jen, proč se trochu nerozepsat o tom, jak jsem setkal s jedním z nejslavnějších komiksových autorů.
Začalo to tak, že mi zástupce šéfredaktora napsal: "Nechtěl bys udělat rozhovor s O´Barrem?" a já napsal "Ne.". Neumím anglicky natolik, abych se postavil proti rodilému Američanovi a inteligentně si s ním pohovořil.
Jenže pak mi bylo řečeno "Comics Centrum zajistí tlumočníka.". To už jsem nemohl odmítnout.
SOBOTA
Společně s redaktorkou MFantasy Daletth jsme dorazili někdy okolo páté. Na sníh sice nepřipraveni, ale co se dalo dělat. Nohy a ruce mrzly, ale co bychom kvůli podepsané Vráně neudělali.
Chytře jsme zabrali místa ve druhé řadě. Okolo půl osmé se objevil Václav Dort - ředitel Comics Centra a František Fuka v roli tlumočníka.
A pak tam přišel chlápek ve vytahané mikině a s omšelou kšiltovkou... James O´Barr. Byl přivítán bouřlivým potleskem, ale přišel jako kdyby se nechumelilo. Jako by nebyl autorem jednoho z nejslavnějších komiksů. Jako by nevydělával každou minutu svého života příjemné množství peněz.
Ale byl sympaticky upřímný - "Vydělávám si tím, co mě baví - kdo z vás to může říct? Všichni, koho znám, nesnáší svou práci."
Prostě si sednul a začal mluvit. František Fuka sice pohotově překládal, ale jak jsem si všiml, většina sálu O´Barrovi rozuměla bez problému - pozná se to na fórech - když nějaký řekl, zasmálo se tak 90% lidí, když ho F. Fuka přeložil, smálo se těch zbývajících deset. Je pravda, že mu bylo hodně dobře rozumět.
Když jsem ho tak poslouchal, přestal jsem mít obavy z rozhovoru, který měl být druhý den. Uklidnilo mě, že jsem mu rozuměl celou besedu.
Domů jsme se dostali někdy ve dvě ráno, možná později, naštěstí jsme měli dost rozumu a mávli na taxíka, než abychom jeli noční pražskou MHD - z toho už jsem tak nějak vyrostl.
NEDĚLE
Ačkoli jsme si mohli hodinu přispat, vstávání bylo náročné. Proběhla konečná úprava otázek a nutno říct, že teď nás napadají další a další, určitě chytřejší a zajímavější dotazy. Inu, co se dá dělat. Třeba až O´Barr přijede do Prahy příště...
Prakticky v nejistotě jsme dorazili na místo určení, vyrušili svatou trojici (novinářka K. Sovová, V. Dort, O´Barr) u oběda a čekali, až přijde ten pravý čas na rozhovor. Ten přišel vzápětí, ale trochu vymrznout jsme stihli. Dali jsme si čaj a kafe a pustili se do toho.
Mnou položené otázky tlumočila K. Sovová, než bych je ze sebe anglicky vykoktal, uběhla by půlka času určená na interview. Zatímco James mluvil a já napínal uši a nervózně hleděl na mobil, jestli stále nahrává, Václav Dort seznamoval Daletth s Jamesovým programem a sem tam vyprávěl zajímavé historky.
James O´Barr byl hodně vtipný, ale to se nakonec v uveřejněném rozhovoru neukázalo - kdo byl na jeho besedě, tak asi ví, že James pro slovo "fuck" nechodí daleko. Byla to opravdu legrace a nervozita, kterou jsem pociťoval předešlý den, byla pryč.
Když jsem položil otázku o tom, co James dělá ve volném čase, napadlo mě, že debilnější dotaz jsem snad nemohl vymyslet. Ale když jsem poté poslouchal jeho odpověď, říkal jsem si - proč ne? Možná na tu otázku odpovídal už 1000x, ale bylo by od něj domýšlivé myslet si, že odpověď na ni každý zná. Pan O´Barr odpovídal s chutí, přišlo mi, že ho to bavilo. A to i v momentě, kdy říkal, jak ho ty neustále stejné otázky unavují. Po celou dobu na sobě nedal znát nějakou nechuť či něco podobného. Jen si tam tak kreslil ženský obličej, oči schované pod kšiltem a hovořil.
Bohužel byl v podniku docela hluk, takže zvukový záznam není nic extra. A ačkoliv jsem si psal poznámky, bylo třeba hodit záznam do programu a trošku stáhnout šum a podobné tríčky. Stejně to ale není žádná sláva.
Ještě ten večer jsme rozluštili Jamesovy odpovědi, dali rozhovoru konečnou podobu a v pondělí ráno tak bylo interview venku.
Pro mě osobně to byl velký zážitek. Nebyl to splněný sen nebo něco podobného - myslím, že se najde spousta lidí, kteří by dali nevím co, vyměnit si místo s námi, ale jsem rád, že jsme s ním mohli mluvit.
Když si uvědomím, že jsem k tomu přišel jak slepý k houslím, je třeba se pousmát.
PONDĚLÍ
Zajímalo by mě, jestli je někdo, kdo byl na sobotní O´Barrově přednášce a nerozečetl znovu Vránu. Jamesovo vyprávění o jeho snoubence a jeho trápení muselo naladit na temnou notu každého. Nutno podotknout, že má pro mě Vrána úplně jiné vyznění, než když jsem ji četl před nějakýma třema rokama.
Vránu mohu jen doporučit. Ať už jste ji četli jednou, desetkrát nebo vůbec.
ÚTERÝ
O´Barra mám stále v hlavě, čtu si ostatní rozhovory a říkám si, jaké zajímavé otázky dotyční vymysleli. Na druhou stranu, když si znovu čtu ten náš rozhovor, líbí se mi víc a víc. Takže doufám, že čtenářům MFantasy přinesl radost a poznání. Co se Vrány týče, tu mám ještě rozečtenou.
STŘEDA
Vrána dočtena a moje kapitola s Jamesem O´Barrem se tímto zavírá. Ačkoli O´Barr tvrdí, že je Vrána hlavně lovestory, já v ní vidím jen to obrovské zoufalství a bezmoc. Romantické flashbacky v kontrastu s krutou realitou jsou o to víc působivější, když si čtenář uvědomí, co autor při jejich malování musel prožívat.