Jít v pátek do podniku s názvem obsahující slovo Friday se přímo nabízí. Je to jedna z mnoha frančíz, která se dostala z dalekého západu až k nám. Vše začalo jedním malým barem v New Yorku, a to v roce 1965, který fungoval jako zašívárna pro bachelory s nabídkou grillu a US kuchyně, přičemž ona zkratka znamená "Thank God! It's Friday!".

Nebyl jsem zatím v žádném über nóbl podniku. Ale byl jsem v dost podnicích (ať už na straně hosta, nebo na straně obsluhy), které si na nóbl hrají.. A docela by mě zajímalo, kam by člověk musel jít, aby zažil 100 % gurmánský zážitek.

U nás to začalo tak nenápadně, hlavně asi přes televizi - nejdřív pořad Jste to, co jíte, kterej byl bohužel pouze o obézních lidech, kterým den co den cpali dušený maso a vodu. Jenomže pak přišlo Ano, šéfe! a s ním Zdeněk Pohlreich, jehož bezkonkurenční osobnost mě osobně přikovala (tehdy ještě) k tv, později k monitoru, nyní k holografickému projektoru.

Trend velí, že muži mají vařit. V TV je to samej kuchař, žádná kuchařka, gurmánů je více, než gurmánek a emancipace žen dorazila do takovýho bodu, ve kterém se tradiční obraz "máma pere, vaří, uklízí, táta loví mamuta" nenávratně vytrácí.

Loni jsme byli s partnerkou U Štěpána, tedy v jednom z podniků, které od Zdeňka Pohlreicha v rámci pořadu Ano, šéfe! dostaly tři hvězdy. A letos jsme vyrazili do penzionu U Zběhlíka, který také dostal tři hvězdy. A nebyli jsme sami, koho tam nalákala právě tahle samolepka, takže minimálně jako PR to funguje.