Nebojte, nebudu tu psát jaká je kniha 50 odstínů šedi sračka. Nečetl jsem ji a film mě taky nenalákal. Ale rád bych se pozastavil nad reakcemi a debatami, které tento "fenomén" vyvolal.

Teď budu znít jak Halina Pawlowská, ale za jedním mým kamarádem přišla jeho dívka po přečtení Fifty a chtěla po něm nějaké ty praktiky, které si přečetla v knize. Věkově to byla cílovka, holka pod 30. Tehdy mě to docela překvapilo, protože jsem si myslel, že v dnešní době není potřeba erotického mainstreamového románu k tomu, aby se lidem rozšířily sexuální obzory, ale asi jo.

Jít v pátek do podniku s názvem obsahující slovo Friday se přímo nabízí. Je to jedna z mnoha frančíz, která se dostala z dalekého západu až k nám. Vše začalo jedním malým barem v New Yorku, a to v roce 1965, který fungoval jako zašívárna pro bachelory s nabídkou grillu a US kuchyně, přičemž ona zkratka znamená "Thank God! It's Friday!".

Na FB vznikla velice potřebná stránka Věc, na kterou je třeba mít názor. Vhodná pro všechny ty, kteří se chtějí ke všemu vyjadřovat a zároveň fungující jako parodie. Toto téma je jako vyšitý proto, abychom na něj měli názor!

31. 12. 2014 zemřel Edward Herrmann. Dozvěděl jsem se to během silvestrovského slavení a pocítil jsem takové to klasické dilema - je možný vůbec truchlit pro někoho, koho jsem osobně neznal a v životě ho neviděl? Podle mě není, ale i tak mě to zarazilo. Chtěl jsem na jeho památku něco napsat, ale věděl jsem, že by to bylo spíchnuté horkou jehlou. Proto jsem si slíbil, že se s panem Herrmannem, neboli Richardem Gilmorem, rozloučím až za měsíc.

Jeden by si skoro myslel, že po x letech na personálním oddělení budu odborníkem na to, jak má vypadat CV. Ale nejsem. Přečetl jsem jich doslova tisíce a pravda je taková, že jediný můj poznatek je, že není chytré poslat CV psané v růžovém comic sansu.