Teď budu znít jak Halina Pawlowská, ale za jedním mým kamarádem přišla jeho dívka po přečtení Fifty a chtěla po něm nějaké ty praktiky, které si přečetla v knize. Věkově to byla cílovka, holka pod 30. Tehdy mě to docela překvapilo, protože jsem si myslel, že v dnešní době není potřeba erotického mainstreamového románu k tomu, aby se lidem rozšířily sexuální obzory, ale asi jo.
Reakce na tuto knihu, ať už od holek na mimibazaru nebo nějakých mudrců na idnes nám ukázali jednu věc. Jak moc je naše společnost sexuálně nevyspělá. Začalo to tím, že "mladé maminky" nadšeně hýkaly u čtení knihy, pak nadšeně hýkaly na internetech a tím rozšířily povědomí o této supr erotické knize, která se dostávala dál a dál. Jasně, určitě tomu pomohl i marketing, ale takhle velký úspěch se bez tam tamů nedostaví.
"Zdravím,je tu někdo jako Já kdo si přečetl knížku 50 odstínů šedi a je z ní nadšený, četla jsem jedním dechem stačil mě na to týden, kdybych věděla že až za 14 dní vyjde druhý díl četla bych pomaleji.Musím se přiznat když jsem to četla chtěla bych mít v něčem doma pana Greye."
Pokračovalo to odbornou kritikou, která mnohdy shazovala spíše formu, než obsah, ale nakonec se objevilo i pár výtek k příběhu. Když pomineme dějové kiksy mimo sexuální linku, tak je tu i jeden prvek, který tak trochu bourá představu, že Fifty odhaluje tabu BDSM - pan Grey je totiž sadista, který má doma mučírnu a BDSM hrátky mu působí rozkoš. Potud je vše v pořádku, ale podle všeho se pan Grey považuje za špatného a s tímto "prokletím" bojuje. Což je blbost. Pan Grey je sebevědomý byznysman, očividně je mu kolem 30 let a takový člověk by se už dávno se svou úchylkou smířil. Je třeba si uvědomit, že s touhou konat BDSM hrátky je třeba se narodíte. Tak jako s každým jiným fetišem.
Tady mě hodně mrzí, že jsem knihu nečetl, protože bych moc rád věděl jak přesně a co je tam popsáno. Ale něco jsem o tom slyšel, pár úryvků jsem projel, takže +- vím, že tam není nic moc hardcore, ačkoli asi záleží na úhlu pohledu.
"Hlavní hrdina je tak dokonalý, že se mi chce zvracet – mladý, krásný, milardář, virtuos na klavír, pilotuje vrtulník..je chladný jak skála a přitom tak zranitelný...ach ach ach. Ona je oslnivě nádherná bez jediné pihy a gramu make upu, ale neví o tom, protože je intelektuálka se spoustou midráků, navíc panna, která ale ihned při provním orálu dosáhla takové zručnosti, že zhýralý hrdina by jí nejraději ihned dal metál.."
Co mě zaujalo je, že čtenářky si tuto knihu přečetly a pak koukaly jak vrány a chtěly si i něco z knihy vyzkoušet s partnerem. Wat? To jako během jánevimtřeba desetiletého sexuálního života nepřišly na to, že je vzrušuje submisivní pozice? Nebo si jen stačilo přečíst knihu a řekly si "aha, to je dobrý, to by mě mohlo bavit". Hlavně v době internetu, kdy i na seznam.cz jsou článku typu "20 způsobů jak okořenit svůj sexuální život", kde se nějaké ty BDSM praktiky vždycky objeví. Neříkám, že každej musí od 13 koukat na porno, ale není přece tak těžké narazit na nějaké to BDSM na internetech, i když ho člověk cíleně nevyhledává.
Takže najednou tu máme holky, které sice nevezmou penis do pusy jak je rok dlouhej a milujou se jen na misionáře při zhasnutým světle, ale teď najednou dostaly chuť nechat se svázat a dostat naplácáno. Což je na druhou stranu vlastně docela fajn pro jejich partnery, aspoň nějaké oživení. Ale něco mi říká, že kdyby za nimi s tím přišel partner sám od sebe, tak si zaťukaj na čelo nebo ho pošlou do háje.
Nojo, jenomže je tu i další pohled. Bohužel jsem nemluvil s nikým, kdo rád BDSM a kdo zároveň četl knihu, ale něco mi říká, že lidi s touhle zálibou asi publikace nepotěšila. Nejen, že dělá z pana Greye zvíře, ale podle všeho i selhává v technických záležitostech.
Bohužel kniha má i přes kasovní úspěch nálepku "sračka", což bagatelizuje celou linii zmíněné sexuální praktiky a nakonec i věci, které ke skutečnému BDSM patří (např. smlouva) jsou komentovány s posměchem. Jeden recenzent dokonce zmínil, že myšlenka filmu spočívá v tom, že se ústřední dvojice snaží vytvořit jakýsi "vztahový" kontrakt, k čemuž má dopomoct ona smlouva. Což je blbost, smlouva je u BDSM párů poměrně standardní záležitost, ve které se určí limity kam až lze zajít a kam už ne, popřípadě ono pověstné save word.
Celý tenhle mišmaš emocí a názorů bohužel spíše škodí tomu, že bychom měli něco více poznat o BDSM zálibě a to mě dovedlo k dojmu, že i v informačním věku plném internetů a porna žijeme ve tmě. A to včetně mě, protože při psaní tohoto článku jsem si uvědomil jak málo o BDSM vím. Škoda, že knižní trilogie, která je této praktice věnována, mě asi příliš nevzdělá.