Dneska si trošku píchnu do vosího hnízda a bohužel i do pár známých, ale tak co umí bloger jinýho, než prudit :) často mě totiž překvapuje, že jsou témata, na který mám svůj názor a ten je tak ojedinělý, že jsem ještě nenašel souputníka. Všichni na mě koukaj jak na blázna a nenajdu jedinou spřízněnou duši. Poprvé jsem to zažil, když jsem řekl, že bible je pro mě taková fantasy. A teď znovu. Takže dnešní téma je prostě crowdfunding a donate.

Tak a je to tady. Ohlédnutí za rokem 2013. Ale dříve, než s tím úplně začnu, tak chci poděkovat svým čtenářům. Zjistil jsem totiž, že díky sdílení přes FB si moje žblepty čte x lidí, takže když se s nimi o stejném tématu chci bavit, oni mi řeknou "já vim, já to čet"... a jelikož jsem články dosud psal primárně pro sebe, poslední dobou se snažím, aby byly zajímavé i pro ostatní. A v tom hodlám pokračovat.

Letos asi můj předposlední článek. Ještě chystám jeden bilanční :) A pak už hurá do roku 2014.

Dneska bych se rád hluboce zamyslel nad tím, jak moc přehnané je chování lidí v předvánočním období.

Tak jsem včera byl u známých na pokec a jejich syn si tam dělal úkoly z matiky. Bylo půl sedmé večer, já pil kafe a klábosil s jeho rodiči o komiksech a to dítě nebohý si dělalo ty úkoly a já si řikal, jak moc jsem rád, že nejsem v jeho věku (tak 8 let asi, neumim odhadovat věk u dětí :) ).

Snad od půlky první třídy jsem se těšil, až budu mít od školy pokoj. Dočkal jsem se po dlouhých +- 17i letech a teda kromě dvou let nástavby nemám na školu dobrý vzpomínky. Vždycky mi vadilo, že s člověkem učitelé jednaj, podle toho, jaký má známky - kdybych zachraňoval po nocích koťátka ze stromů a dostával pětky, jsem pro ně největší lempl pod sluncem. A kdybych do toho ještě sem tam nedejbůh prohodil vtípek, kterému by se zasmála celá třída (což já pravidelně dělal), tak bych byl za ultra sígra a rušitele pořádku.

Po dlouhé době jsem vyrazil na megalomanský koncert. Naposledy jsem byl v Praze v Incheba aréně na 30 seconds to Mars, což mě vyléčilo z touhy chodit na podobné koncerty. Navíc nejsem nějakej hudební fanda a zjistil jsem, že si poslech písniček užiju víc doma než obležen zpocenými nadšenci uprostřed kotle, co notoricky znají každý text každé písničky dané kapely.
Takže když jsem zahlédl plakáty Nickelback, řekl jsem si "šel bych, ale jedině na sezení". A tak se také stalo.