Dělám co mě baví, zaplaťte mi

Dneska si trošku píchnu do vosího hnízda a bohužel i do pár známých, ale tak co umí bloger jinýho, než prudit :) často mě totiž překvapuje, že jsou témata, na který mám svůj názor a ten je tak ojedinělý, že jsem ještě nenašel souputníka. Všichni na mě koukaj jak na blázna a nenajdu jedinou spřízněnou duši. Poprvé jsem to zažil, když jsem řekl, že bible je pro mě taková fantasy. A teď znovu. Takže dnešní téma je prostě crowdfunding a donate.

Crowdfunding

Pokud máte jakýkoli zájem, tak jste tohle slovo patrně zaznamenaly. Jedná se o způsob, jak od širokého množství lidí vybrat peníze na svůj projekt. A to může být cokoli - od produktů zábavného průmyslu přes oblečení po vynálezy, které svět neviděl.

Odehrává se to samozřejmě na internetu, nejznamější světový je kickstarter.com a nejznámější český startovac.cz. Kdokoli tam může přijít se svým projektem a říct "hele, vyrábim hru, tady je pár artworků, dejte mi na to prachy a já slibuju, že to bude pecka". A lidi to dělaj! Oni skutečně zaplatěj za zajíce v pytli. Je to vlastně takové investice, která se ovšem nevrátí. Respektive vrátí, ale nenavýší. Pro konkrétné příklad jsem si vybral pc hry, kde se krásně ukazuje absurdita celého projektu. Vy, jakožto obyčejná fyzická osoba přispěte nějakou částkou - částky jsou rozdělené podle toho, kolik do projektu chcete vrazit a co za to dostane. Když do hry vrazíte třeba litr, autor vám nabídne samozřejmě kopii hotového produktu. Když vrazíte patnáctset, dostanete kopii hotového projektu a například tričko s fotkou a podpisem autora. Když vrazíte dva litry, dostanete to samé plus čestné poděkování a plaketu a vaše jméno se objeví u nějaké NPC postavy ve hře. A tak dále. Takže vy pošlete peníze úplně cizímu člověku a doufáte. A pak ta pc hra vyjde, nebaví vás a vy jste právě prodělal dva litry a ještě máte doma ošklivé triko.

Zrovna na herní branži je vidět, jak to může i nemusí fungovat. Ano, pokud tvůrci čtyř Broken Swordů slíbí pátý, tak se předpokládá, že se hra povede. Ale taky se už stalo, že někdo vybral prachy a projekt nedodělal - v tom případě se peníze vrátí přispěvatelům, takže je to menší průšvih, než když je projekt dokončen a stojí za prd (viz herní konzole OUYA). A taky se stalo, že se vybralo dost, ale autoři chtěli ještě víc a z původních peněz udělali jen první epizodu plánované hry. A tak dále, těch rizik je několik.

U her je nejhorší to, že autoři moc dobře ví, jak silná emoce je nostalgie, takže u popisku svých her píšou všechny ty plky o tom, jak se vrátí starý gameplay, jak bla bla tohle, bla bla tamto a lecjakému třicátníkovi se zaleskne slzička v oku a už posílá penízky a doufá, že hra, kterou v pubertě tak miloval, bude mít kvalitního nástupce.

Záleží tedy na přístupu a na ničem jiném i tak mi ale přijde zvláštní posílat peníze na něco a vlastně pořádně netušit na co. Dalo by se o tom napsat mnoho článků, protože každé odvětví skýtá jiná rizika, ale teď jsem se chtěl jen pozastavit nad nelogičností celého procesu.

Nejhorší na tom všem je, že ani věčný hater Daniel Vávra neřekl nikdy proti crowdfundingu ani půl slova, to jsem na tom fakt špatně :D

Poznámka autora: tohle je hodně úsměvné - tento článek jsem napsal asi 14 dní před tím, než Dan Vávra dal na kickstarter svou hru Kingdom Come, na kterou jsem mu samozřejmě naprosto pokrytecky přispěl :)

Donate

Možnost dotovat vybrané stránky tu byla vždycky, ale v posledních letech se rozrostla do nesmyslně obšírných rozměrů. Představte si, že bych já vás prosil, abyste mi poslali nějaké peníze, jen proto, že píšu tenhle blog (nebo bych vás o to poprosil na Dagon.cz, což je, na rozdíl od blogu, vážně myšlený web zaměřený na kvalitu článků)... připomíná mi to hudebníky na ulici (aka žebráky), kteří hrají na náměstí, mají před sebou klobouk a jako chtěj peníze za to, že si hrajou. Eh? Jakej je rozdíl mezi tímhle člověkem a santusákem foukajícím do harmoniky? Možná tak v oblečení - většina pouličních muzikantů drží image Tomáše Kluse a na španělské kolemjdoucí mrkají okem zpod hipsterských brýlí.

Je to taková choroba naší generace, která si myslí, že tím, že něco dělá, tak dělá něco výjimečného, za co by měli dostat peníze. Samozřejmě tady bysme se mohli dostat do debaty, jestli je lepší tohle nebo braní peněz za reklamy a PR kecy (což je věc, která mě neštve), ale obyčejnej člověk, co chce peníze za to, že dělá to, co ho baví, je mi podezřelej.

V tomhle mě fascinuje web 1000 věcí co mě serou. Ano, je to občas (často) vtipný a Achjo Bitch a Atilla mají skvělej sloh, hrajou si se slovy a českou gramatikou, jenomže zastydlej puboš Curvekiller, kterej si pořád stěžuje, jak mu žádná nedá a když, tak to za moc nestojí, píše jak po mrtvici. Sleduju je na fb a sem tam tam postnou zprávu o tom, že jim můžeme dát nějaký peníze. Proč bych to, sakra, dělal?

Shrnutí

Bohužel se dostávám do konfliktu sám se sebou, protože já nejsem člověk, kterej by si stěžoval, že ten a ten hraje v tý a tý reklamě. Je mi fuk, že slavný herec dělá reklamu na banku nebo sportovec na Old Spice, proč ne. Teda, trošku mě rmoutí Marek Vašut v reklamě na Prostenal, ale to je jen proto, že je to ponižující :D Tím pádem mi nevaděj lidi, co prostě nějak přijdou k penězům za to, co je baví (např. nakreslej a prodaj obraz, natočej a prodaj cd), ale konkrétně položka DONATE je pro mě jasnej signál: "Hele, dělám to, co mě baví, dělám to dobrovolně, ve svým volným čase, ale kdyby z toho něco káplo..." a zároveň "Myslim si, že jsem tak dobrej, že si ty tvoje peníze zasloužim."