Domácí úkoly

Tak jsem včera byl u známých na pokec a jejich syn si tam dělal úkoly z matiky. Bylo půl sedmé večer, já pil kafe a klábosil s jeho rodiči o komiksech a to dítě nebohý si dělalo ty úkoly a já si řikal, jak moc jsem rád, že nejsem v jeho věku (tak 8 let asi, neumim odhadovat věk u dětí :) ).

Snad od půlky první třídy jsem se těšil, až budu mít od školy pokoj. Dočkal jsem se po dlouhých +- 17i letech a teda kromě dvou let nástavby nemám na školu dobrý vzpomínky. Vždycky mi vadilo, že s člověkem učitelé jednaj, podle toho, jaký má známky - kdybych zachraňoval po nocích koťátka ze stromů a dostával pětky, jsem pro ně největší lempl pod sluncem. A kdybych do toho ještě sem tam nedejbůh prohodil vtípek, kterému by se zasmála celá třída (což já pravidelně dělal), tak bych byl za ultra sígra a rušitele pořádku.

Což jsem vlastně všechno byl, jen jsem nezachraňoval ta koťátka :) škola skoro udělala z inteligentního a hodného člověka (já) největšího zmetka pod sluncem např. jen proto, že jsme se ve třídě prali (aka předváděli wrestling, co tehdy běžel v tv) a protože jsem byl velkej (aka tlustej a vysokej) tak jsem to byl dycky já, kdo všechny šikanoval a dokonce jsem dostal i třídní důtku...

Nejhorší je, že základka potlačuje sebemenší projev individuality. Seš vtipálek? Marš ze třídy. Máš vlastní názor? Marš k řediteli. Sedneš si kam chceš, protože ti přijde stupidní sedět podle zasedacího pořádku? Dej mi žákovskou.

Co je to, kurva, vlastně zasedací pořádek??? Jak si může někdo dovolit mi nakazovat kde budu sedět? Čím jsem starší, tím jsem přesvědčenější, že žáci na zš jsou ubíjeni nesmyslnými nákazy, které jsou brány jako norma, proto se jim nikdo nebrání.

Na druhou stranu cítím škodolibý pocit zadostiučinění, když si představím sebe a další jedince, kteří byli považovány za "obtížnější" - my dopadli z větší části dobře. Máme práci, fajn život, tak nějak klepem na dřevo a doufáme, že to vydrží. To ty největší šprti teď hledaj práci, popřípadě skončili jako poloviční smažky nebo studují stále, až do skonání světa, aby pak přišli s doktorátem z fildy na jakýkoliv personální oddělení a divili se, že po nich ani pes neštěkne.

Samozřejmě, že to pro některé dopadlo i dobře - ti opravdu chytří a schopní studují obor, kterej má smysl a jsou v tom dobří - ale to nejsou vyloženě šprti. Šprt je člověk, co ví hovno, jen má dobrou paměť. KAŽDEJ se ale dokáže něco naučit něco nazpaměť, KAŽDEJ. Jenže někomu se prostě nechce, protože není cvičená opička na klíček a radši bude hrát Diablo 2, než aby se učil na písemku :)

Takže abych se vrátil k tomu, co jsem načal - jsem rád, že jsem ze školy pryč a děkuju za to skoro každej den, co jdu do práce. A můžou mě tam čekat fakt náročný hodiny, ale pořád to má nějakej smysl na rozdíl od školního systému.