Ano, jsem to já, kdyby vás to zajímalo. Abych to vysvětlil - bydlím v paneláku a to přinášů nespočet radostí, jako štěkající pes sousedů v sedm ráno, mlátící dveře všude po domě, cesty výtahem s někým, s kým si nemáte co říct a podobně. Jedna z těch srand je i společná sušárna, což si teda nejsem úplně jist, jestli to má každý panelák, ale náš jo. Občas tam člověk někoho potká, ale ten někdo se

Dnešek začal dobře. Ráno jsem vstal sám od sebe a ne díky kukům výtahářům. Dal jsem si donutku k snídani, podíval se na jedny Gilmorky a hurá do školy pro zápočet. Věděl jsem, že se ve škole budou nacházet minimálně tři učitelé, které potřebuji, aby mi napsali zápočet do indexu. Nakonec jsem narazil na čtyři, což mi udělalo radost, protože čas odevzdání indexu se krátí - jako všichni říkají, jak

Takhle v zimě na mě občas padne v odpoledních hodinách únava. Je to tou tmou a tím hnusem venku. Pokud na mě tahle nálada padne, tak se mi nechce dělat VŮBEC nic, ani psát. A jen máloco mě z ní dokáže dostat.

Ráno mě probudili kucí výtaháři, kteří začali zase v osm, asi půl hodiny tloukli, to mě vyhnalo z postele a pak asi na hodinu přestali! To je fakt na pěst. Ale tak aspoň jsem se podíval

Kdybych náhodou ze dne na den přestal psát tenhle blog, je to z jednoho prostého důvodu - v baráku nám dělají nové výtahu. Jako pominu to, že se tak děje kvůli nějakýmu debilnímu nařízení EU, holt se to udělat musí. Největší ironií je, že to nejvíce odnesou lidé v přízemí, kde je největší hluk a největší bordel - a lidé v přízemí výtah nepoužívají...život je holt nefér.

Každopádně já bydlím

Utíká to jako voda - před měsícem jsem psal o první hodině salsy a dnes proběhla čtvrtá. Musím přiznat, že jsem docela mimo, co se reality týče - protože ať se to někomu (asi hodně lidem) může zdát ujetý, vždycky mi chvíli trvá, než si uvědomím, že můj příběh, který se mi pomalu začíná dostávat do podvědomí, je jen vymyšlený. Takže jsem dneska seděl u kulatého stolku a když jsem si všimnul Helenky...teda