Walome | Lección cuatro

Utíká to jako voda - před měsícem jsem psal o první hodině salsy a dnes proběhla čtvrtá. Musím přiznat, že jsem docela mimo, co se reality týče - protože ať se to někomu (asi hodně lidem) může zdát ujetý, vždycky mi chvíli trvá, než si uvědomím, že můj příběh, který se mi pomalu začíná dostávat do podvědomí, je jen vymyšlený. Takže jsem dneska seděl u kulatého stolku a když jsem si všimnul Helenky...teda Alenky, která do vestibulu nakročila v černém svetru, měl jsem pocit, jak dobře jí znám a chystal jsem se jí říct "čau". Místo toho jsem vyplašeně uhnul očima, protože mi došlo, že jí neznám ani za mák.

Docela zajímavý pocit - když člověku splývá realita s výmyslem takovýmhle způsobem. Jenže ono se zas tak není čemu divit - když píšu o Heleně ve V rytmu salsy do všudypřítomné samoty, tak si představuji právě Alenu. Co se fyzična týče, tak jsou to úplně stejné holky. To že je Alena úplně jiná povahově než Helena, to dá asi rozum, protože Alenu neznám, kdežto Helenu znám líp než se zná ona sama :-)

Každopádně dneska tam byla sranda. Tanečnice si asi p očtvrť hodina sundala ten svetr, takže dobrý. Hodně mě pobavila dvojice Kravaťák a Bloncka. Kravaťák je docela sympatickej, v rámci možností, pořád má toho kohouta a vlastně to vůbec není kravaťák, ani snad košili dneska neměl. Je vždycky úplně mimo rytmus, ale často utrousí nějaký fórek směrem ke svojí nešikovnosti. Jenže Alena je ve skutečnosti docela vzteklá, takže když mu to vůbec nešlo, povídá mu: "Tak se dívejte na moje nohy, já tančim stejně jako Honza," to je ten head dancer. No tak Kravaťák se díval, ale Alena po chvíli povídá: "Ale vy se mi máte dívat na nohy, ne na zadek."

Tak to nás všechny pobavilo. Honzik taky docela perlil. I když já si o něm myslím, že to musí bejt trochu vůl, protože nikdy nenechá Alenu nic doříct a asi si myslí, že o salse ví všechno. Ale tak to mi může být jedno - může bejt rád, že v mojí povídce je to vlastně docela hodnej kluk :-)

No, zítra s paňmámou vyrazíme asi na tu open class - neboli večer salsy, což absolvuji částečně proto, že chci a taky proto, že přece musím vidět místo, kde se poprvé Viktor a Helena dají do řeči.

Tohle psaní zapochodu je fakt sranda :-p Pro mě je to úplně novej rozměr psaní...je to hodně zajímavý...tak snad se vám taky V rytmu salsy bude dál líbit.