Walomeho myšlenky
Tento blog slouží hlavně proto, abych se odreagoval. Pokud vás to baví číst, tím lépe :) |
Článek Mít rád sám sebe
Komentáře k článku: Mít rád sám sebe
koktejlka: Sice netuším, jak tě to napadlo, ale zrovna tohle mě v posledních dnech až týdnech celkem silně trápí. Takže dík za radu, určitě se jí budu řídit. 
Ne ty bláho, vážně jsem v posledních dnech sama ze sebe úplně mimo... taky jste to někdy takhle měli, kluci? Takový období, kdy si člověk připadá úplně k ničemu, bez pořádný minulosti, s vyhlídkami na mizernou budoucnost, mezi lidma dost často úplně ztracenej a pořád sám, samozřejmě občas s pocitem, že svět je fajn a všechno je totálně jedno, jako kontrapunkt k tomu uvědomění si všeho špatného?
Protože to už ani není ani špatná nálada, proti které bych si pustila nějakou fajn hudbu a snědla kus čokolády, tohle už je takový... stanovisko. Nee, chci se toho zbavit.
zlomenymec: Můžeš najít něco (nebo lépe někoho), co (kdo) by ti ten svět patřičně osmyslnil?
walome: Děkuji, určitě se radou řiď.
Nevím teda, jak to máme "my kluci", ale já osobně jsem si vždycky myslel, že až si najdu holku, najdu si práci, tak nějak zestárnu a zmoudřím a bude hotovo. A to se nestalo. Což mě natolik zmátlo, že nevím čím jsem
Tady by se hodil proslov Steva Jobse, který se stal tak profláklým po jeho smrti - dělej co chceš, jsi na světe sám za sebe - to jen tak ve zkratce. Jenže jemu se to kecalo. Ne každej má koule na to dělat si co chce, většinou dělá to, co musí, nebo co ví, že od něj okolí očekává (třeba svatba, děti) - to je všechno tlak okolí, málokdo ve skutečnosti touží po svatbě. Toužíme po lásce, to ano, ale po svatbě ne.
... uff, jsem rád, že jsem neodbočil od tématu 
zlomenymec: On je tady problém právě s tím, že když se řekne "musíš mít ráda sama sebe, žít podle svého, jít za svým cílem, naplnit svůj život po svém atd.", tak je to nepochybně pravda, ale jádro pudla spočívá právě v tom JAK toho dosáhnout.
Je to jako když řeknu "Když se budeš učit, tak v pohodě vystuduješ." To je jistě správně, ale jde o to JAK se donutit učit věci, který tě nebaví, nebo když se ti nechce, nebo ti to nejde, nebo všechno najednou.
Takže když se máš mít ráda, musíš nejdřív vědět ZA CO se budeš mít ráda- a to je problém, protože nemáme žádnou ideu, žádné pevné měřítko, podle čeho by se chválihodný život dal měřit.
Dřív bylo takovým ideálem dospět co nejpozději, dneska je ten ideál nedospět nikdy, resp. být puberťákem až do smrti, aby se člověk neochudil o sex, žejo. Prostě užívat si, utrácet, dělat nejrůznější pitomosti, to je takový "duch doby". Problém nastane právě v momentě, když je člověk přesycený zážitky a když se pak začne ptát "proč". Když se bude takhle ptát dostatečně dlouho, zjistí, že ta jeho existence je v podstatě na nic, že "je ničím." (Pokud není věřící nebo zapálený filozof).
No a to je asi i tvůj problém, řekl bych. Zkrátka musíš ty sama najít na sobě něco, za co by ses mohla pochválit, co by dalo tvému životu smysl, něco, za co bys na sebe mohla být pyšná- třeba že nezačneš chlastat a hulit, budeš se učit, budeš někam v životě směřovat, budeš se nějakým způsobem utvářet- ale budeš potřebovat nějaký cíl, jiný než jen "prostě si to tady co nejvíc užít." Můžeš začít chovat nějaký zvířata, rozvíjet svoje talenty, nějak se zdokonalovat, byť sebeméně- i to bude úspěch a budeš mít na čem stavět. A čím míň se ti do toho bude chtít a čím míň budeš chtít nějak svůj život změnit, tím víc ti to pak dá a tím víc pak na sebe budeš hrdá (to ze mě mluví zkušenost)
Nebo je to taky možná o tom, že jsi ve věku, kdy jsou tyhle nálady a stavy naprosto normální (to ti asi vtloukají do hlavy všichni okolo ) a pak nezbývá nic jiného než to nějak s rozvahou přečkat.
Hrome, nějak jsem se rozepsal. Doufám že je to srozumitelný.
walome: Mňo, to je sice hezká (a asi pravdivá) teorie, ale kdo určuje, jestli je "hulení a chlastání" špatný? Já mám takovou filosofii, že je mi jedno, co kdo dělá, pokud mě s tím neotravuje. Ale když jde člověk někam do klubu (a že tam zrovna já jsem pečenej vařenej ), tak očekává, že tam budou tihle lidé (ožralí a zhulení). Ale to z nich nedělá "špatný lidi" - v mý hlavě teda jo, ale objektivně ne
A Koktejlka už snad není "v tom věku", ne? Když "v tom věku" byla před nějakýma třema rokama
Ale jinak tyhle otázky a myšlenky jsou hrozně těžký - já se třeba nedávno přistihl, že se hodnotím podle toho, jak mě hodnotí v práci. Ale když si to tak vezmeš, tak to je nepodstatný - protože z práce tě můžou vyhodit nebo povýšit a přijdeš jinam... takže bych se spíš měl hodnotit podle toho, jak mě vnímají nejbližší - ale zase tam je logický, že mě hodnotí klidně, jinak by to nebyli moji nejbližší
zlomenymec: Nojo, skutečně objektivně můžeš říct máloco (pokud nejsi věřící, kde objektivní věci vycházejí z tvojí víry), mně šlo spíš o to, že pokud chce Koki nějak naplnit svůj život, který ji teď připadá nesmyslný, tak chlastání a hulení asi nebude zrovna nejlepší cesta jak toho dosáhnout.
Mně se právě hrozně líbí ta (původně Platónova) myšlenka, že člověk může svůj život buď utvářet (morfovat ho), nebo naopak, může se "rozplizávat" (a rozplizlej přesně tak, jako jsou lidi, kteří nedělají nic jinýho než že sedí a jedí a čumí na televizi/do monitoru...).
Takže aby život za něco stál, musí v něm být nějaký cíl (podle Platóna samozřejmě filozofování ) s tím, že poživačný život takový cíl být nemůže.
Vidíš, i lidi před 2500 lety řešili stejný problémy jako my
Já si třeba teď vyčítám, že jsem se nikdy nenaučil hrát na žádný hudební nástroj (triangl nepočítám)... nebo je škoda, že jsem se víc nevěnoval španělštině na střední, to si taky vyčítám a snažím se to teď jakž takž dohnat (a moc mi to nejde) 
Hele, on "ten věk" může u každýho být různě, nemysli si
Já bych řekl, že je to dobře, že se ohlížíš na to, jak tě vnímají lidi v práci- páč to ukazuje, že jsi zodpovědný. Samozřejmě se tím nesmíš nechat vyloženě ovládat (tahat si práci domů je ZLO), a to nejen kolegy v práci, ale i ostatními. Jakmile se necháš tímhle ovládat, každý se stane tvým soudcem a to je pak na prd.
A řekl bych, že tě nejbližší znají mnohem líp než kolegové z práce (tedy tě hodnotí pravdivěji)
walome: Na to jsem taky sázel, ale když tu osobu potkáš, tak jsi bohužel pořád sám sebou ve sví hlavě. A to je peklo
koktejlka: Tak jestli jsem v "tom věku" nebo ne, nedokážu určit, co je jisté a absolutní, je mi šestnáct. (Haha, to by mě zajímalo, kolik jste mysleli, že mi je. Podle mojí inteligence - dvanáct, třináct? )
Děkuju vám oběma za vaše reakce!
Nejdříve Walome - dělat si co chci, to je věc, v níž mě moje rodina nejenže nepodporuje, spíš mi v tom brání a v mém věku ty možnosti za takových okolností nejsou zrovna veliké. (Doufám z celého srdce, že to není alibismus!) Spíš bych to řekla tak, že právě zbývá to chlastání a hulení (čímž nechci naznačit, že to je zrovna můj případ, pití mi nechutná, a sic jsem byla už opilá (ano, přiznávám to a očekávám ještě větší klesnutí v tvých očích), za teenagera co pije, se nepovažuju; hulení teda nevím, tam ještě úplně rozhodnutá nejsem. Ale Steve Jobs taky hulil, dokonce bral LSD... chm). Ne takhle, moje osobní trouble v poslední době zastiňuje neschopnost kooperovat s domácností, v níž žiju. Ne, není to tak dramatické, jak to možná vyznívá, ale rozhodně se doma často cítím "fakt blbě" stylem "fakt blbě, protože tu musím být." A taky jsem komunikačně neschopná, čímž přizabíjím toho někoho, kdo mi možná byl schopný aspoň trochu osmyslnit svět,
!!!
čímž se dostávám k Mečovi, děkuju za tvoje dlouhé komentáře, jsem idiot a stydím se s ním asi mluvit nebo co a on se na mě teď ve škole kouká podmračeně, takhle bych to shrnula. Ne že bychom spolu něco měli, jsme kamarádi, ale .. nevím no.. vlastně ani nevím, jesli to sem patří. Každopádně! máš asi pravdu. S rozplizáváním, s tím, že bych se měla do věcí nutit. Ale i když mi mozek řekne, že to je správné, druhá věc je vůle - ach, to rozpliznutí!! A ten cíl? Kde mám vzít cíl? Jsem si příliš nejistá sama sebou, abych si mohla určovat cíle, a já nevím, díky čemu bych si měla začít být jistá sama sebou.
Možná, možná kvůli němu? Ale momentálně je to spíš naopak.
Ale i tak se směju a všechno, samozřejmě, že můj život není drastický. Asi vám to nemusím vysvětlovat, vždyť vy dva mě chápete, ne?
walome: Klesnout v mých očích kvůli hulení/opilství? Simtě, já jsem ten nejtolerantnější člověk na světě, mně vaděj jiný věci. Houbička nosila baret a dodnes to má u mě spočítaný
Ale tak dost. 16 jsem přesně tipoval, nevím, proč by měl člověk v 16i vědět co a jak. Já to nevím doteď a je mi skoro 25, mám už vlastní zázemí a prakticky vše, co jsem vždycky chtěl, jenže vtip je v tom, že tím to nekončí. Že i když dosáhneš svýho, tak to není jako konec filmu, kde to skončí a hurá, ale ono to pokračuje. A přijdou jiný sračky
A ohledně toho Tvého "kamaráda" Ti dám dvě rady, na které stejně musíš přijít sama, takže mi stejně nebudeš věřit, ale
1) kamarádství mezi holkou a klukem neexistuje
2) nestyď se a klidně s ním mluv - ona ta střední škola hodně brzo skončí a pak člověka mrzí, že se držel zpátky a že se právě NEchoval jako idiot. Lepší je do toho jít a pak se cítit jako blbec, že jsem to zkusil, než o pár let později litovat, že jsem to nezkusil.
zlomenymec: 1) S tím koncem filmu to mám taky tak, jakože mě štve, že to tak není- ve filmu prostě začne hrát hudba a najedou titulky a člověk si domyslí "a žili šťastně až do smrti..." To v reálu nejde a je to na houby!
2) Kamarádství mezi klukem a holkou existuje 
3) Koki, dej na nás a mluv s ním, jinak si to budeš ještě dlouho vyčítat! (mluví ze mě zkušenost )
Jak říkal Napoleon Bonaparte:"Odvaž se, a pak se uvidí!" A nakonec budeš fakt litovat spíš věcí, který jsi NEudělala než těch, které jsi udělala.
walome: 1) jojo
2) jak můžeš bejt po těch letech a zkušenostech takhle naivní? *kroutí hlavou*
zlomenymec: Kluk, který se mračí na holku, je buď homosexuál nebo idiot A nebo jenom maskuje zájem, těžko říct. Každopádně: Mluv s ním! I kdyby neměl zájem, aspoň budeš vědět na čem jsi a budeš s tím moct nějak pracovat!
Ten cíl nemusí být nutně "stanu se světově uznávanou biochemičkou!", může to být něco docela malýho, co ti dá nějakou motivaci a raison d'etre, jak říkají Francouzi Maluj, kresli, piš, sportuj, hraj, studuj co tě baví, něco sbírej... cokoliv by tě bavilo a je to v tvých možnostech.
Promiňte, to se nabízelo.