Walomeho myšlenky
Tento blog slouží hlavně proto, abych se odreagoval. Pokud vás to baví číst, tím lépe :) |
Komentář, na který odpovídáte
zlomenymec: On je tady problém právě s tím, že když se řekne "musíš mít ráda sama sebe, žít podle svého, jít za svým cílem, naplnit svůj život po svém atd.", tak je to nepochybně pravda, ale jádro pudla spočívá právě v tom JAK toho dosáhnout.
Je to jako když řeknu "Když se budeš učit, tak v pohodě vystuduješ." To je jistě správně, ale jde o to JAK se donutit učit věci, který tě nebaví, nebo když se ti nechce, nebo ti to nejde, nebo všechno najednou.
Takže když se máš mít ráda, musíš nejdřív vědět ZA CO se budeš mít ráda- a to je problém, protože nemáme žádnou ideu, žádné pevné měřítko, podle čeho by se chválihodný život dal měřit.
Dřív bylo takovým ideálem dospět co nejpozději, dneska je ten ideál nedospět nikdy, resp. být puberťákem až do smrti, aby se člověk neochudil o sex, žejo. Prostě užívat si, utrácet, dělat nejrůznější pitomosti, to je takový "duch doby". Problém nastane právě v momentě, když je člověk přesycený zážitky a když se pak začne ptát "proč". Když se bude takhle ptát dostatečně dlouho, zjistí, že ta jeho existence je v podstatě na nic, že "je ničím." (Pokud není věřící nebo zapálený filozof).
No a to je asi i tvůj problém, řekl bych. Zkrátka musíš ty sama najít na sobě něco, za co by ses mohla pochválit, co by dalo tvému životu smysl, něco, za co bys na sebe mohla být pyšná- třeba že nezačneš chlastat a hulit, budeš se učit, budeš někam v životě směřovat, budeš se nějakým způsobem utvářet- ale budeš potřebovat nějaký cíl, jiný než jen "prostě si to tady co nejvíc užít." Můžeš začít chovat nějaký zvířata, rozvíjet svoje talenty, nějak se zdokonalovat, byť sebeméně- i to bude úspěch a budeš mít na čem stavět. A čím míň se ti do toho bude chtít a čím míň budeš chtít nějak svůj život změnit, tím víc ti to pak dá a tím víc pak na sebe budeš hrdá 
(to ze mě mluví zkušenost)
Nebo je to taky možná o tom, že jsi ve věku, kdy jsou tyhle nálady a stavy naprosto normální (to ti asi vtloukají do hlavy všichni okolo 
) a pak nezbývá nic jiného než to nějak s rozvahou přečkat.
Hrome, nějak jsem se rozepsal. Doufám že je to srozumitelný.