Takhle při pondělku by to chtělo názorovýho. Máme po volbách, tak bych se mohl třeba rozčilovat nad výsledkem, nebo polemizovat nad tím, jak moc pozérský jsou facebookové RIP. u lidí, o kterých jsme v minulosti od dotyčných nikdy neslyšeli,

Tak jsem se povznesl nad svou nelibost k afektovanému a všudesetlačícímu Romanu Vaňkovi a vyrazil na "jeho" food festival, který se konal dál, než běžný Pražák v životě vkročí - na Lužinách.

V prostorách hospody Kastrol, jejíž součástí je i malý dvůr, kde se podle organizátorů mělo vystřídat 1400 lidí, ale když jsme tam byli my, bylo jich tam tak 200 max. (což ale neznamená, že se tam ty lidi během dne nevystřídali, jakože asi jo).

Patrně se jednalo o první ročník, páč směrové cedule byly fixkou popsané A4, jako nějaká táborová hra :) vstup byl 60,- pro ty, co se registrovali předem a pro ostatní verbež 90,-

Člověku občas v hlavě zůstane nějakej detail, kterej někdy někde slyšel, a i když na něm není nic zajímavého, pamatuje si ho asi až do smrti. Takhle jsem jednou viděl Etiketu s Láďou Špačkem, který řekl, že na pracovní schůzku se má přijít VČAS. Samozřejmě ne pozdějc, ale ani dřív, prostě včas. A to teda většina lidí nedělá.

Tohle téma se týká asi tak 1% obyvatel na Zemi, ALE dá se to přenést na jakýkoli obecný princip ve stylu "zadarmo ani kuře nehrabe", nebo respektive "bez práce nejsou koláče".

Tenhle článek nepřichází jako reakce na včerejší zápas s USA, ale jako reakce na kult, který se kolem Petra Čecha vytvořil za posledních deset let. A v nyní začíná pomalu (konečně) upadat.

Tahle