Dochvilnost je ctnost

Člověku občas v hlavě zůstane nějakej detail, kterej někdy někde slyšel, a i když na něm není nic zajímavého, pamatuje si ho asi až do smrti. Takhle jsem jednou viděl Etiketu s Láďou Špačkem, který řekl, že na pracovní schůzku se má přijít VČAS. Samozřejmě ne pozdějc, ale ani dřív, prostě včas. A to teda většina lidí nedělá.

Poměrně často si někoho zvu do kanclu, popřípadě někam jinam (sklep, opuštěný les) a vždycky se snažím dohodnout co nejkonkrétnější čas, protože si to pak poznamenám do kalendáře, diáře a někdy i telefonu, abych na to prostě nezapomněl a nelítal někde jinde. A vzhledem k nepravidelný pracovní době tak vím, že se tentokrát na tu osmou ten den do toho kanclu prostě dokopat musím. Jenže se občas stane, že tam někdo už stojí, čumí a tváří se jakože kde se flákám.

Například jedna slečna, která nápadně připomíná Amy Adams takhle jednou přišla o 40 min dřív!!! Že prej dojíždí a bus přijel prostě dřív. Ale to je mi úplně jedno! Já nesedim v kanclu, nekoukám střídavě do prázdna a na hodinky a neříkám si "oo, kéž by už přišla". Jsem taky někdy mimo kancl, ať už pracovně, nebo soukromě a moc dobře vím, proč jsem si schůzku domluvil na 9:45 a ne v 9:00. Nejhorší je ta skutečnost, že to jsou většinou lidi, co nově nastupujou, takže by teoreticky měli bejt vyjukaný a snažit se chovat profesionálně, ale ne! Takže pak stepujou před kanclem a vypadá to, že jsem na ně zapomněl. Hovada. Všechno jsou to hovada.