Walome | Walomeho plky

Tak nějak jsem si vzpomněl, že jsem před x lety přemýšlel nad tím, jestli někdy budu vnímat rok od ledna do prosince, nebo ho až do smrti budu vnímat jako rok školní. Hned po prvím roce v práci bylo jasno - leden až prosinec. Konec červnového bilancování a srpnových depresí. Konec prosincových starostí, co za víze přijde v lednu. Konec tomuhle utrpení.

Což absolutně vůbec nijak nesouvisí s dnešním článkem :) V pátek odjíždím na dovolenou (nesmím si to napsat na fb, aby mi mohli někteří dobráci vykrást byt) společně s přítelkyní a poprvé se na ni (na tu dovolenou) těším i kvůli tomu, že si dáchnu od práce. Poprvé po třech letech mám skutečně potřebu vypadnout, hodin za hlavu všechny povinnosti a relaxovat. To samé platí i tom, že si mile rád odpočinu od všechn internetů a mobilů (pracovní bez skrupulí vypínám).

Dnes, 1. 8. 2014, dovolte mi, abych vyjádřil smutek a podporu všem dětem, kterým právě začala druhá polovina prázdnin. Nebo lépe řečeno, skončila ta první. Nechť bůh ubere vašemu utrpení a naděje rozehřeje vaše srdce. Svět není tak krutý, jak v tento temný den může vypadat. Věřte mi, že nastanou světlejší zítřky a vaše bytí dostane smysl. Ale nebude tomu dnes. Ani za měsíc.