Tak nějak jsem si vzpomněl, že jsem před x lety přemýšlel nad tím, jestli někdy budu vnímat rok od ledna do prosince, nebo ho až do smrti budu vnímat jako rok školní. Hned po prvím roce v práci bylo jasno - leden až prosinec. Konec červnového bilancování a srpnových depresí. Konec prosincových starostí, co za víze přijde v lednu. Konec tomuhle utrpení.
Což absolutně vůbec nijak nesouvisí s dnešním článkem :) V pátek odjíždím na dovolenou (nesmím si to napsat na fb, aby mi mohli někteří dobráci vykrást byt) společně s přítelkyní a poprvé se na ni (na tu dovolenou) těším i kvůli tomu, že si dáchnu od práce. Poprvé po třech letech mám skutečně potřebu vypadnout, hodin za hlavu všechny povinnosti a relaxovat. To samé platí i tom, že si mile rád odpočinu od všechn internetů a mobilů (pracovní bez skrupulí vypínám).
A vlastně má to něco společného s úvodem. Protože ačkoli je letošek od ledna pracovně poměrně náročný (zatím nejnáročnější) ani za milion bych si to nevyměnil se školní docházkou a dvěma měsícema prázdnin. A taky se do práce vracím prvního září, společně se všema těma nešťastnýma dětma... osud.