a nebylo to tak hrozný. Nebylo to ani moc dobrý, respektive to mohlo být lepší. Ale když si člověk uvědomí, že to vychází ze Stmívání, tak to dopadlo ještě fajn.

Původní fanfikce na Stmívání byla o tom, jak by se Edward asi choval po stovkách let života a co by se stalo, kdyby potkal nevinnou Bellu. Tedy taková "dospělejší a reálnější" verze upíří pararomance. Film si to uvědomuje a odkazů na Stmívání je nepočítaně, některé záběry jsou téměř totožné. A stejně jako Stmívání má i Fifty supr ost (kterej dělal Danny Elfman... inu, všichni potřebujeme peníze :) ).

Během sledování filmu mě mrzely dvě věci - obsazení a krocení erotiky na nejmenší možnou míru. V samotné knize se neděje nic extra, ale aspoň tam dojde k felaci, když už nic.  Od filmu, co má páchat celosvětovou sexuální osvětu jsem čekal alespoň základy. Ačkoli jsem koukal na nějakou cenzurovanou asijskou verzi, takže kdo ví, o co všechno jsem přišel :)

A co se castingu týče, v hlavě mám pořád Alexis a Iana. Já sice chápu, že Alexis neumí hrát a Ian má svou soudnost, ale sakra s nima by to měl neskutečný grády. Nejen, že by tam byl ten odkaz na upírskej svět, ale hlavně Ian je prostě charismatickej jak prase. Na rozdíl od toho nudně vyhlížejícího herce, jehož obličej zapomenete den po shlédnutí filmu.

Moje první letošní návštěva kina nedopadla moc slavně (Jupiter), ale Kingsman už byl o poznání lepší. A to jsem na něj ani původně jít nechtěl, ale když potřebujete s taťkou zabít dvě hodiny...

Kdybych napsal zápletku, tak si asi lidi, co neviděli film, budou ťukat na čelo. Klišé totiž střídá klišé. Máme tu tajnou, vládou financovanou agenturu zvanou Kingsman, která je tajnější než cokoli jiného. Máme tu podzemní letecké základny, záporáka, co chce vyvraždit většinu lidstva a mladého kluka z chudých poměrů, který se musí potýkat s nafoukaností boháčů, do jejichž společnosti se dostal.

Nebojte, nebudu tu psát jaká je kniha 50 odstínů šedi sračka. Nečetl jsem ji a film mě taky nenalákal. Ale rád bych se pozastavil nad reakcemi a debatami, které tento "fenomén" vyvolal.

Teď budu znít jak Halina Pawlowská, ale za jedním mým kamarádem přišla jeho dívka po přečtení Fifty a chtěla po něm nějaké ty praktiky, které si přečetla v knize. Věkově to byla cílovka, holka pod 30. Tehdy mě to docela překvapilo, protože jsem si myslel, že v dnešní době není potřeba erotického mainstreamového románu k tomu, aby se lidem rozšířily sexuální obzory, ale asi jo.

31. 12. 2014 zemřel Edward Herrmann. Dozvěděl jsem se to během silvestrovského slavení a pocítil jsem takové to klasické dilema - je možný vůbec truchlit pro někoho, koho jsem osobně neznal a v životě ho neviděl? Podle mě není, ale i tak mě to zarazilo. Chtěl jsem na jeho památku něco napsat, ale věděl jsem, že by to bylo spíchnuté horkou jehlou. Proto jsem si slíbil, že se s panem Herrmannem, neboli Richardem Gilmorem, rozloučím až za měsíc.

Co si budem povídat, v těch kinech je to horší a horší. Tupé scénáře, CGI kam se podíváš a nekvalita obrazu v kinech. I přesto se dá najít klenot, který buď výše zmíněné prvky neobsahuje anebo je umí překonat.