Je tu půlka června a začíná moje pauza...během června sem přijdou nějaké změny, ale nic, čeho by si člověk příliš všimnul. Teď bych se hlavně chtěl soustředit na poslední školní dny, hraní a psaní. Ke konci června bude doma blázinec díky chystající se přestavbě bytu, takže vůbec netuším, co se tu bude dít *netuší*, ale prvního července vyrážím na chalupu s notebookem a na to se vážně těším (snad

Ó ano, i já se po pár pivech dokážu odvázat a tančit před podiem s kamarády a dalšími několika lidmi na pop-rock-emo-punk muziku. S pogem jsem se poprvé setkal na koncertě Funeral for a friend, kde to ale bylo trošku moc animální, protože to se lidi fakt strkali jak blázni. Ale když jeden upadl, ostatní mu pomáhali, to se musí nechat. Každoropádně včera v Matrixu hrála jedna moje kámoška ze zš

O víkendu jsem byl po dlouhé době na brigádě v kavárně a my tam máme i pult s kopečkovýma zmrzlinama (což člověk ocení v době, kdy má kavárnu plnou lidí). Každopádně v sobotu tam přišla vytáhla štíhlá matka s tak desetiletou útlou dcerou a ta dcerka povídá: "Já bych si dala dva kopečky."

A ta matka: "Moniko, vidělas ses dneska v zrcadle?"

"Já to vycvičím

Oh boy. Když jsem si zakládal blog, mělo to být místo sloužící čistě pro prezentaci mých literárních dílek. Jenomže do světa pise.cz člověk sklouzne ani neví jak a už cítí potřebu popisovat kdy a proč si koupil kafe a co se mu ne/zajímavého stalo. A baví ho to.

Dneska jsem vstal, dal si snídani, kterou mi udělala maminka (nojo, já vim :-) Ale vím ještě o jednom člověku, kterému dělá snídani maminka, a to je ještě větší drsňák než já), pustil si jeden díl MASHe, došel s Pegy a vyrazil do školy. To vše s předstihem asi půl hodiny. Prostě i ty busy v Praze nejezdí moc dobře.

Dorazím na Budějárnu a napadne mě, koupit si kafe to go, protože