samotar®vzpomina.cz: Uf, to bylo dlouhé. no nic, jdu si udělat kafe, možná dočtu i druhou část článku.
al: Walome, jen tak pro zajímavost, podle čeho si vybíráš do svých příběhů jména?
walome: Teď jsi mě zaskočil. Zvláštní že se ptáš, protože zrovna u téhle věci jsem si řekl, že už bylo dost Honzů a Martinů a Jan a chtělo by to jméno, které nikdo z mých blízkých nemá...takže mi přijdou netradiční. A pak tu jsou asociace - Richardova přítelkyně Simona dostala jméno po Simoně z erpéček, protože jí vnímám jako krásnou a "reprezentativní" ženu. A Helenka (která bude ve druhé části), která bude Viktora učit salsu, dostala jméno podle mé skutečné učitelky salsy, která se jmenuje Alena. A ty jména jsou si podobná, a to i ve všech svých tvarech (Helenka/Alenka; Helča/Alča).
Proč se ptáš?
al: Zvláštní, že to říkáš, protože pro mě jsou jména jako Viktor nebo Richard jistě také netradiční - řekněme v osobním životě (Richarda znám jednoho a Viktora žádného) - ale připadá mi, že v moderní české próze se to právě Richardy, Viktory nebo třeba Oskary jenom hemží. Všichni hledají nepříliš obvyklá jména a má to přesně opačný efekt a všude je přeRichardováno a člověku se občas zasteskne po nějakém tom Fandovi nebo Mirkovi ))
walome: No, na tom asi něco je, ale já zrovna českou prózu nečtu, tak nevím...ale faktem je, že Michal Viewegh má Oskara, ten mě ani nenapadl No ale v tomhle mém případě jsem ty jména zvolil taky kvůli tomu, že celá tahle povídka je pro mě netypická, z mnoha důvodů. Protože já většinou nepíšu nic, co je tak přímo založeno na mém osobním zážitku. Řekněme, že tahle povídka je pro mě stejně netradiční jako jména v ní.