Velmi nebezpečné známosti

DOKONALÝ

Vždycky jsem o VNZ jen slyšel. Buď o knize nebo o filmu Valmont nebo o filmu situovaném do dnešní USA. Viděl jsem jen ty filmy situované do dnešní Ameriky, ten třetí dávali včera na Nově.

První Velmi nebezpečné známosti se mi líbily tak moc, že jsem o nich s nadšením mluvil ještě týden. Trochu tomu napomohl fakt, že Bitter Sweet Symphony nám hrálo na maturitním plese :-). Pravdou je, že jsem dosud nikdy neviděl něco tak reálně bezohledného. Bohatá děcka s přesvědčením, že si mohou se všemi zahrávat jak jsem zachce a nebudou za to potrestáni výčitkami svědomí ani ničím jiným. Cudnou panu navíc hraje moje upa nejvíc mocinky oblíbená herečka Reese Witherspoon, což je jedna z jejích lepších rolí. Láska, která Sebastiana postupem času mění je sice otřepané téma, ale vůbec mi to nevadilo. Navíc jsem úplně přesně odhadl, jak celý románek dopadne a to mě potěšilo. K dramatickému závěru se ještě přidala úžasné scéna s poraženou Buffy před svými spolužáky za zvuku Bitter Sweet Symhpony.

Postavy ve VNZ mají docela dobrý základ, i když Buffy se tváří celou dobu příliš jako mrcha. Někdy by to chtělo trochu věrohodnějšího projevu. Herec ztvárňující Sebastiana je podle mě dost atraktivní na to, abychom mohli uvěřit, že mu dívky padají k nohám.

Narozdíl od Sebastiana druhého dílu, což je nehezký klučina s vodnatýma očima a úsměvem přihlouplého rošťáka. Jeho nevlastní sestra není také příliš atraktivní, s těmi křivými zuby a kozí chůzí. Když už někdo má hrát fyzicky dokonalé lidi, měli by se herci fyzicky dokonalým přece podobat. Celková zápletka dvojky je podobná jedničce, jen o hodně slabší a méně vymakaná. Jediným zajímavým místem je závěr.

Trojka se vrací zpátky ke kořenům a představuje nám dva fyzicky dokonalé charaktery (homosexuála z Dawsonova světa a pěknou kudrnatou holku), kteří jsou stejně bezohlední jako postavy v minulých dílech. Zajímavým prvkem je láska, která Jasona ovládne. Cassidy je ale stejná mrcha jako on a oba si tak dělají naschváli. Do toho se zamotá zamindrákovaný Patrick, který dosáhne svého pomocí násilí - to mě docela vyděsilo - říkal jsem si, že všechny filmy byly o využívání lidí, ale vždycky za to mohla blbost obětí - jenže tentokrát dochází k regulérnímu znásilnění. Na konci byl však viník po zásluze potrestán a tak filmaři dali jasně najevo, že není záporňák jako záporňák.

Všechny tři filmy mají společnou jednu věc - nachází se v nich intriky a mnoho překvapivých situacích, kdy jste si mysleli, že něco nějak je a ono to přitom bylo úplně jinak. Za ty tři filmy to neomrzelo, ale myslím, že to stačilo. Jednička mě zvedala ze židle, dvojka nudila a trojka příjemně překvapila po divné dvojce. Takže filmem číslo jedna jsou první Cruel Intentions.