Poslední dobou je až nezdravé množství případů, kdy je napadeno mužské pokolení z šovinismu a neúcty k ženám. Jsou to vesmírní vědci, co nosí košile s kresleným pornem, herní vývojáři, co do svých her v hlavních rolích neobsazuj ženské hrdinky a společenská svoloč volající na cizí ženy hlášky se sexuálním podtextem.

Což jsou ty viditelné věci, kolem kterých se vytvoří nesmyslná kauza, o které se pak měsíce mluví a měsíce na ni má někdo názor. Ale je třeba si uvědomit, že ženy dostávají zabrat mnohem více v oblastech, kde to na první pohled není patrné. A to je mnohem větší problém, kvůli kterým ženy trpí.

Dnešní článek snad ani nemůže být o ničem jiném. Mnou pět let očekávaný šampionát mistrovství světa v hokeji začal prvního května a já si ho letos hodlám pořádně užít. Je to stoprocentně Jardovo poslední domácí MS a proto je třeba si vychutnat každý zápas když ne obrazem, aspoň online reportem a následním doplněním zajímavých momentů ze hry.

Jakožto pracující a dojíždějící člověk samozřejmě musím odolávat nejrůznějším nástrahám (začátky zápasů v 16:15 jsou poměrně smrtící), ale klouzavá pracovní doba a kamarád poskytující televizní azyl to jistí. Největší zábavou jsou samozřejmě komentátoři. Již tradičně Záruba mele nesmysly a Dusík se mu snaží šlapat na paty, to už trvá snad deset let. Elektronická tužka lítá po obrazovce k mrzkému pobavení všech diváků. Blonďatá reportérka se ptá unavených a málomluvných hokejistů stále na to samé a Petr Vichnar se jen modlí, abychom se dostali do finále. Před těmi 11 lety, kdy nás ve čtvrtfinále poslali domů Amíci, skoro plakal.