Walome | Walomeho plky

závěr

V Merijském královstvím oddávaly páry dva druhy lidí. Buďto to byli kostelníci chrámů, které stály v místě, kde se pár oddával anebo takzvaný potulný oddávající. Což jsem já. 
    Jmenuji se Alen a jsem poměrně spokojený a šťastný muž. Je mi čtyřicet sedm let, jsem šťastně ženatý a máme se ženou spolu dvě již dospělé děti. Práce

          Skopové maso, které jsem před chvílí přivezl do svého řeznictví na káře od pastýře Korida, jsem pořádně prosolil a uložil do dřevěných kádí se slabým solným roztokem. Maso tak vydrželo dlouho čerstvé a nekazilo se. To samé jsem udělal i s hovězím a vepřovým. Zamazané ruce od krve jsem utřel do zástěry a vydal jsem se k pultu, u kterého stál

Dneska jí to zase ohromně slušelo. Chodíval jsem sem takřka denně a jí to takřka pokaždé ohromně slušelo. "Vypadáte pořád překrásně, Lasiro," pochválil jsem hospodskou. Byla to krásná ženská, zralá, žádná vychrtlina, ani žádnu tlusťoška. Dlouhé hnědé vlasy měla dneska rozpuštěné, moc jí to seklo. Mou poznámku okomentovala podobně lhostejným stylem jako vždy, ale vzápětí přede mě postavila