Letos možná poprvé vnímám vánoční čas už od první adventní neděle poněvadž a jelikož pro mě skutečně vždycky Vánoce znamenaly svátky klidu a míry. Nikdy jsem necítil ten tlak nebo nedejbůh stres, nakupování dárků mě baví a co bydlíme sami s přítelkyní, baví i mě příprava na hlavní událost. Mňo takže zatímco mi roky předtím vždycky přišlo, že ten vánoční čas nějak rychle utekl, letos už ho vnímám 14 dní. Což mimojiné znamená pouštěního si vánočních poporvých serenád, které se mi za ty roky ještě neoposlouchaly. Všimněte si, že se většinou jedná o US skladby a má to svůj důvod - neznám jedinej normální vánoční českej song... kromě Ledeckýho, ale to je trochu depka :) takže pokud nějakej znáte, sem s ním.

Včera byla první adventní neděle, a tudíž je legitimní začít mluvit o Vánocích a tolerovat vánoční výzdobu všude možně. Ta visí sice už od listopadu, ale to neva. Každopádně včera se slavnostně rozsvítily všechny stromky po naší malé republice (až na Liberec) a poprvé jsme se mohli na podobnou společenskou událost vypravit i v našem maloměstě, kam jsem se před pár lety nastěhoval k partnerce (ano, jsem náplava).

V těch Čechách se člověk nenudí. Ale naštěstí po třech týdnech plných fleecek, vajec a kund přicházejí na řadu... no... zadky. Až do včerejška jsem netušil, že existuje něco jako MISS VŠE (link směřuje na video), celkově mi uniká, jak je v dnešním světě rádoby genderové rovnosti vůbec možné, že existuje něco jako soutěž, kde se promenádují dívky v plavkách, které jsou vzápětí hodnoceni muži v kvádrech. Ale ten paradox mě baví, stejně tak mě baví koukat na holky jak vrtěj zadkem.

Tak jsem dostal doporučení na seriál Girls, a to od člověka, se kterým sdílíme nekonečné nadšení ze seriálu Gilmore Girls... který se seriálem Girls ovšem nemá vůbec nic společného!

Už když se házela vajíčka na Paroubka, říkal jsem si, že to není moc košér. Anonymní dav srabů složený z nemakačenků a studentů (bylo to dopoledne) tak docílil jen toho, že Paroubek nakonec vypadal jako hrdina, protože měl dost velký koule na to, aby před tyhle kretény předstoupil, i když věděl, co ho čeká. Jen si vzal na pomoc deštník.

To samé se dělo i včera, tentokrát ovšem ne při politickém meetingu, ale při oslavách 25. výročí sametové revoluce, díky které nyní sice můžeme na politiky beztrestně házet vajíčka, ale slavit se to dá snad i jinak. A efekt to má stejný - nemám rád Zemana, ale tady je potřeba se prezidenta ČR zastat, protože je to prezident, kterej byl zvolen občany. Holt nepříjemná část tohoto systému je, se s tím smířit.