Úvodem
Už jsem tu párkrát psal o mém hracím období - v mládí jsem u pc proseděl mládí a ironií je, že za tu dobu mě opravdu hodně bavilo jen pár her. Po učňovkách mě hraní přestalo ze dne na den bavit a vydrželo mi to do jara roku 2007, kdy jsem usedl k Vampire - Bloodlines a zatahoval kvůli ní školu. Na jaře roku 2008 mě potkalo něco podobného u Beyond Good and Evil, ale tehdy jsem měl naštěstí prázdniny.
No a včera jsem po třídenní pařbě dohrál Giants - citizen Kabuto. Kamarád o tom roky básnil, takže když jsem u něj v pondělí byl, hru jsem si půjčil - to jsme si ještě kupovali originálky. A ještě že tak - bez manuálu by se mi to hrálo těžko. Hra je totiž tak originální a jedinečná, že by mi spoustu věcí uniklo.
Hello Governor
Hned první animace mě usvědčila v tom, že tahle hra mě dokáže pobavit. Na neznámé planetě ztroskotají dva mariňáci, přičemž jeden z nich po dopadu zabodne do země vlajku Velké Británie. Tu vzápětí ukradne pták a odletí s ní pryč. Jakmile jsem začal hrát, hra mě hned chytla a pustila mě...mě vlastně ještě nepustila, i když už jsem jí dohrál. Začínáte s vojáčkem Meccarynem jménem Baz, který je jeden z pětice, která na planetě Island ztroskotala. Průvodcem prvních misí je jeden ze Smartíků, což jsou domorodci Islandu. Nejen, že je dost šeredný, ale k tomu všemu má takovou zvláštní angličitu. "boys" vyslovuje jako "boyos" a nebýt anglických titulků, asi bych mnohdy nepochytil, co to jako znamená. Naštěstí angličtina je tu krom zprzněné výslovnosti jednoduchá a všechny vtipy jsou pochopitelné.
Jakožto Mecc máte na zádech jetpack, v kapse turbo a později si můžete přidat i jetbackpack - s tímhle vším můžete poletovat po všech ostrovech, jak se vám zalíbí. K tomu všemu střílíte po nepřátelích, zachraňujete Smartíky a stavíte základny. Mezi misemi se navíc odehrávají animace, které šoupou jednoduchý, ale zábavný příběh dál a dál.
Už po první hodině mi bylo jasné, že tahle hra je jedinečná. Mám totiž ve hrách takovou úchylku - pokud se jedná o střílečku nebo prostě 3rd nebo 1st person hru, vítám u ní postavy, které člověk nemusí zabíjet. Stejně tak zvířata. Dodává to na reálnosti, ne jako takovéty střílečky kde chodíte a střílíte na všechno. Tak jako v reálu můžete narazit na zvířata, která nejsou životu nebezpečná. A taková jsou i v Giants - Vimpové. Jsou to tvorové tak třímetroví, běhají ve stádech a jsou navíc užiteční - jejich maso je výborné a Smartíci ho nikdy nemají dost. Když střelíte do jednoho Vimpa, ostatní začnou utíkat. Až je všechny postřílíte a naporcujete, stádo se za horami obnoví a z malých Vimpátek se během chvíle stanou dospělí jedinci.
Vimpové nejdříve působí jen dekorativně, později je potřebujete jako potravu pro své Smartíky, které vám pomáhají stavět základnu. Strategická část hry je tu prakticky jen pro spestření, moc si jí neužijete, protože trvá jen chvíli, než splníte hlavní úkol mise. Ale můžete se k misi vrátit a postavit si vše, co se vám zamane - jen musíte odolávat pár útokům. Nepřátelé se skládají z reaperů a mořských šermířů. Párači jsou příšerky vskutku zábavné - slyšíte, jak se okolo vás hrabou v zemi a když se zastavíte, vykoukne okolo vás deset zubatých hlav a vy se samopalem snažíte sejmout všechny. K tomu všemu ještě používáte jetpack, takže se odlepíte od země a na Párače snášíte smrtonosné kulky. K tomu všemu hraje parádní muzika připomínající všechny katastrofické a vesmírné filmy.
Tři strany
Originalita hry nespočívá pouze v systému hry, ale také v možnosti zahrát si za tři charaktery. Nutno podotknout, že Giants vyšli v roce 2000. První kampaň hrajete tedy za Mecca, druhou za Mořskou šermířku a třetí za samotného Kabuta. Všechny tři charaktery se liší, i když první dva ne příliš. Za SeaReaperku sice nemůžete disponovat jetpackem, zato se neuvěřitelně rychle přemisťujete na vzdálené vrcholky hor. K tomu máte k dispozici několik kouzel. Já osobně kouzla ve hrách nerad, takže mě hraní za šermířku bavilo méně než za Meccy. Rozhodně mi to však vynahradilo kouzlo Tornádo, které jsem poslal na skupinku nepřátel a větrný vír do sebe všechny vtáhl, pár jich rozdrtil, několik z nich jen vynesl do vzduchu. Když tornádo zmizelo, nebozí nepřátelé se začali snášet dolu a na zemi se rozprskli do krvavého fleku - píše se rok 2000.
Po Mořské šermířce přichází na řadu Kabuto - v jeho kůži si uvěomíte, jak se asi musel cítit King Kong, když po něm stříleli letadýlka a vojáčci. Se svým obřím (téměř gigantickým ;-) ) tělem se brodíte přes své nepřátele, házíte s nimi o budovy, šlapete na ně, žerete je, sedáte si na ně a drtíte je. K tomu všemu jsou vaše činy doprovázeny efektním efektivním efektem - když vyskočíte do výšky a dopadnete břichem na zem, povrch se zavlní a poškodí vše v dosahu téhle vlny, která nadzvedává a bourá budovy.
2000?
K dalším technickým zázrakům patří voda. Snad první pohyblivou vodu jsem viděl v Morrowindu, to navíc musíte mít kartu s pixel shaderem (to tenkrát neměli všichni jako dneska), takže jsem tu "pravou" vodu viděl asi až rok po vydání Morrowindu. V Giants je voda udělaná mnohem lépe. Je průzračná...a hýbe se o dost reálněji. Když procházíte potokem v těle Kabuta, voda se vlní, když dupnete na zem, vyleje se z břehů.
Giants jsou vychytaní i v detailech - za mariňáka můžete brát na záda Smartíky nebo takovou jednu větší bombu. Myslíte si, že se vám bude lítat stejně lehce jako bez této zátěže? Ani nápad. S bombou na zádech se bez turba ani neodlepíte od země a Smartík vás taky táhne k zemi. Pokud spadnete na zem z veliké výšky, ozve se křupnutí a nářek kosmonauta. Pokud přistanete na srázu, začnete sklouzávat dolu, přičemž Mecc skluz brzdí jak se dá.
Během misí se mění počasí - nedojde k úplné noci, ale slunce sem tam zajde za mraky. Když po vás nepřátelé střílí ohnivé koule, hlína lítá všude okolo. Pokud vás čarodějky zasáhnou zpomalovacím kouzlem, okolo vás se vytvoří modrá kopule. V ní čas plyne pomaleji - takže bullet time? Pokud uprostřed téhle kopule rozbijete budovu, můžete sledovat, jak jednotlivé kusy baráku létají všude okolo.
Smích...
Humor není jen v animacích. Tak například nepřátelé mají po svém boku monstra, která svým "řevem" dokáží vyřadit jetpacky Mecců. Člověk by čekal ohlušující řev, ve skutečnosti se však z monstrózního těla line operní popěvek. Pak jsou tu Smatríci, kteří na vašich zádech, když s nimi letéte vzduchem, jásají a nutí vás, abyste udělali znovu tu "jetpack thing". Zpívají si i při práci, lépe jim tak asi utíká.
A to ani nemluvím o maskovacím zařízení - po jeho zapnutí se okolo vás vytvoří prostě keř. A když se producírujete před nepřáteli, vůbec jim to nevadí.
...smích, smích...a pak pláč
Když se blížil závěr kampaně za Kabuta, doufal jsem, že to není konec. To přece nemůže být konec, říkal jsem si. Ale byl. Ten závěr mě malinko zklamal - přišel příliš brzo. Závěrečný záporák nebyl naštěstí nijak těžký, porazil jsem jej na druhý pokus bez nějakého většího vztekání. Škoda té poslední kampaně, která trošku v porovnání s předešlými dvěma pokulhává - protože po celou dobu tu je vyprávěn určitý příběh a s poslední kampaní končí. Zničíte za Kabuta pár vesnic, poté hurá na závěrečný souboj, pak vtipná animace na závěr a konec. Čekají vás titulky, po kterých nic nepříchází (zatím jsem narazil jen v jedné hře na to, že by po titulkách něco bylo - ale u téhle hry se to přímo nabízí...nebo jsem si to alespoň myslel) a poté prostě konec. Žádné jednotlivé strategické mise, jen hra více hráčů...ale co s ní, když to nikdo nehraje?
Závěrem
Zezačátku mi chvíli trvalo, než jsem se sžil s celým tím herním systémem. Hra se ukládá jen po splnění mise, což naštěstí není nijak zvlášť stresující - takže to nijak zvlášť nenatahuje poměrně krátkou herní dobu. Zezačátku mě nepřátelé celkem drtili, ale po pár chybách jsem uchopil jetpack do správných rukou a pěkně si Párače a jiné příšerky podal. K tomu všemu muzika ne nepodobná podobně dokonalé hře Beyond good and Evil, plus vtipně vyprávěný příběh, originalita, kam se člověk podívá a pocit, že všechny hry, které stojí za to hrát, se ke mně dostávají až v době, kdy si to skutečně a plně užívám.
Nadšení vystřídala hořkost po skončení hry a zjištění, že prostě není k dostání. Na oficiálních stránkách Interplay o ní není ani slovo - trochu smůla, protože takové Sacriface si můžete za deset dolarů (deset dolarů!!!) stáhnout. Giants jsem našel jedině na amazon.com, taky za směšných deset dolarů, ale kdoví, kolik by stálo poštovný?
Tak jako tak, u Giants jsem se ty tři dny bavil, čistého času to zabralo něco přes deset hodin, možná i více, přijde mi, jako bych to hrál jen chvíli. Klidně bych se u toho bavil ještě déle - ale zase na druhou stranu, lepší krátké pobavení, než začínající stereotyp nebo nechutná obtížnost. Inu, takovéhle hry se už dneska nedělají a asi ještě dlouho dělat nebudou, dokud si někdo neuvědomí, že na kácení stromu rotačákem není nic, ale opravdu nic zajímavého - to jsem zapomněl - když hrajete za Kabuta, bouráte i stromy. Stromy také můžou hořet, když je zapálíte...to je vlastně logický ;-)
