Bejvávalo

Onehdá jsem slyšel v rádiu jednu písničku. Líbila se mi, napsal jsem si, jak se jmenuje do mobilu, doma jsem si jí našel na youtube, stáhl do mp3 a dal do svého mp3 přehrávače. A uvědomil jsem si, jak je to dneska hrozně jednoduchý. Vzpomínám totiž na doby, kdy se mi v rádiu líbila písnička a já u něj seděl pokaždé, co jsem měl čas. Jakmile končil song, který mě nezajímal, přiskočil jsem k rádiu a položil prsty na trojúhelníček a kolečky. A když se rozezněla má oblíbená, tlačítka jsme stlačil a sledoval kazetu, jak se její kolečka hezky točí. Když song skončil, kazetu jsem přetočil a píseň si pustil. Samozřejmě nebyla celá, zezačátku byl slyšet závěr předchozí písně a na konci poslední tóny přerušila reklama.

S klipem to bylo ještě horší. Každé ráno Eso s Terezou a doufání, že píseň nevypadla.

Dneska? Jednoduchý jako facka. Nuda.

Nebo třeba telefonování. Vzpomínám si, na svůj první telfonát spolužačce Janičce, do který jsem byl zamilovaný ve školce a na prvním stupni. Vytočil (doslova) jsem číslo na telefonu a čekal. Pak se ozvalo "Háló" a já povídám. "Dobrý den, tady Ondra ze školy, můžu mluvit s Janou?" Srdce mi bušilo a byl jsem nervózní jako blázen, protože mi bylo asi osm a volal jsem svojí lásce a byl jsem nucen mluvit s její mamkou.

A co takhle, když jste chtěli jít s někým ven? Třeba jste šli blízko jeho domu a mohli jste se zastavit. Tak jste zazvonili, mluvili nejdřív s rodiči, kteří byli u dveří první a pak teprv s kamarádem. Dneska když člověk na někoho zazvoní bez předchozího ohlášení, tak je to docela zvláštnost.

Časy se mění. Neříkám, že mi to vadí, jen mě to občas tak napadne. Myslím, že nejvíc je to napřekážku filmařům. Ti totiž chtějí natočit něco romantického, jenže díky dnešní době to je nereálné. Například scéna z Lásky nebeské - Hugh Grant, jakožto premiér, jede za svojí sekretářkou, do které je zamilovaný. Neví kde bydlí (jako bysi to nemohl přečíst v její složce) a ani ho nenapadne zavolat někomu na ministerstvo, aby mu to našli. Takže zvoní na dům od dobu a je to hrozně romantické...ale nereálné. Což je vlastně dobře, protože romantika reálná není, ale tak stejně :-)