Usmiřovatel

S kamarády máme teorii archetypů - že jsou na světě určití lidé, kteří splňují určité vlastnosti nějakého archetypu. Všichni to známe z psyhologie. Jenomže my jsme zjistili, jaké archetypy to jsou. Jak vždycky říkáme - "A bůh měl několik synů - Ketamina (svalovec, holohlavý, malý, hrozně nařachaný - což s ketaminem nemá co dělat, ale to vůbec nevadí), Pavouka (vysoký, hubený, dlouhé vlasy, ruce, které mu vlají při chůzi), Anarchistu se psem (to jsou to takoví ti pankáči nebo i skinheadi, kteří na sobě mají maskáčové, punkové hadry nebo bombra a vedou si toho psa, který patrně trpí jako zvíře, většinou je to vlčák nebo nějaké bojové plemeno, mají ho na krátkém látkovém vodítku)...

Jedním ze synů je i Usmiřovatel. Takový ten jedinec, který je vždy na blízku, když se v hospodě schyluje k nějaké bitce. Dva kucí se postaví, oba posílení alkoholem, křičí na sebe silácká gesta a když to vypadá, že naše škodolibé očekávání bude naplněno, přijde Usmiřovatel, řekne něco jako: "Hele chlapi, neblbněte." A chlapi si zase sednout a je po srandě.

No a protože já a jedni moji tři kamarádi jsme blázni, rozhodli jsme se, že sehrajeme takovou scénku v baru. Že se jako začneme hádat, pak šťouchat...a jestli se nějaký Usmiřovatel chytí. Inu, seděli jsme v jedné naší hospůdce, kde mají otevřeno pozdě do noci/rána a já říkám: "Hele, nezkusíme tady tu scénku?" A kamarád prý proč ne. Tak jsem šel jako na záchod a když jsem se vracel, Tomáš mě jako míjel. Tak ho zastavím a ptám se "Hele, tys prej byl venku s Monikou?" Víceméně se jednalo o improvizaci, i když jsme si hlavní osu načtrtli chvíli před tím.

"No a?" Nutno podotknout, že jsme stáli hned u baru a u stolů, takže nás slyšela barmanka a nejbližší hosté.

"No jako víš že s ní chodim?"

"No vim no. A co jako?" Musím říct, že Tomáš měl naprosto famózní kamennej výraz.

"Jako já s ní chodim a ty si s ní deš ven, jen tak?"

"No a?"

"Ježiš co no a? Tak sme kámoši, ne? A jako vo čem ste se bavili?"

"Jen tak, normálně."

Takhle ta konverzace pokračovala a řeknu vám, nechápu, jak tomu někdo mohl uvěřit...ale uvěřil. Možná zabralo to, že jsme do sebe začali strkat. Od baru se zvedl kluk tak o tři roky starší než my. Najednou cítím dlaň na hrudníku, jak mě odstrkává pryč. "Hele chlapi nechte toho," povídá Usmiřovatel. A obrátí se na Tomáše: "Ty vole, chceš aby tě zabil?" A to je ten největší fór, protože Tomáš je sice menší a hubenější, ale kdyby chtěl, tak mi s těma svejma chvatama nakope prdel raz dva. Ale tak to usmiřovatel nemůže vědět, takže když vidí hromotluka a o hlavu menšíhu klučinu, tak si odvodí, jak by mohla následná bitva dopadnout.

Tak jsme se s Tomášem jakoby omluvili (možná příliš rychle), Usmiřovatel si zase sedl na bar a my se vrátili ke dvěma kamarádům, kteří se doslova váleli smíchy.

Takže to byla historka o malé sociální sondě.