Sněženky a machři

Tenhle film má hned několik kladů - není trapný, je vtipný, je dobře obsazený a hlavně je reálný. Nejreálnější film z prostředí dospívajících lidí, jaký jsem kdy viděl. Když se na něj dívám, vybavují se mi školy v přírodě. Například v osmé třídě, kdy jsme popíjeli ferneta na pokoji. A spolužák to "trochu" přehnal a učitel ho viděl, jak se motá po chodbách. Učitel tedy vletěl k nám do pokoje a ptal se: "Kdo to vychlastal?" a ten spolužák povídá: "Já." A učitel: "Jo, takže tys vychlastal celou flašku?"

"Jenom půlku, zbytek sem vylil."

Tento hrdinský čin byl odměněn ředitelskou důtkou. Před dvojkou z chování ho podle mě zachránila skutečnost, že učitelé museli vědět, že on sám nevypil půl flašky ferneta a zbytek nevylil. Já měl tehy svědomí docela čisté, protože jsem z flašky upil jen trochu (pít jsem začal až v sedmnácti a tvrdej mi nic neříká dodnes...jen po pár pivech), ale stejně. Tenhle hrdisnký čin byl vskutku jedinečný.

Ale naše reakce byla úplně stejná, jako reakce spolužáků Radka Převrátila, který se sám přiznal ke všemu, co bylo v kotelně napácháno a taky za to dostal trest. Závěrečná scéna, kdy Viky Cabadaj zakřičí "Dřepkins!", a částečně ho uposlechne jen jedna obdivovatelka, je dost dobrá. Celý ten hořký konec vlastně vytváří atmosféru, která by po takovéhle akci patrně panovala. Postava hodné a chápavé soudružky učitelky je takovým varováním pro všechny, kteří by chtěli jít v jejích stopách - mládeži se dá jen těžko důvěřovat.

Jsem docela zvědav, jak to probíhá dneska, taková švp. Podle všeho to musí být peklo. Ono je totiž lehké něco slíbit, ale stejně tak lehké je to nedodržet. Ale vždycky se najde někdo, kdo má černé svědomí, někdo, komu je to fuk a někdo, kdo se od všeho raději distancuje. Vskutku reálný film. Myslím, že na předrevoluční dobu určitě revoluční.