O hraní

Hraní pc her je pro určitou skupinu lidí nevděčný žrout času. Nové pc stojí kupec peněz, pokud patříte mezi opravdové pařany a máte rádi krabici, manuál a orginální disky, tak zaplatíte hodně i za samotné hry. Navíc každá hra vám zabere minimálně 10 hodin času. A výsledek? Pro mě skoro žádný.

"Ahoj, jsem Ondra a hraju počítačové hry." "Ahoj Ondro."

S hraním jem začal tuším v roce 2001, pamatuji si na úplně první LEVEL co jsem si koupil, respektive co naši koupili. Pamatuji si na první noci, kdy naše pc jen tak stálo na stole a pantáta se bál zaškrtnout nějaký čtvereček nastavující grafickou kartu, takže se raději zeptal až v pondělí (takže pc stálo celý víkend u nás na stole a já mohl hrát jen solitare :-) ) v práci kolegů a teprve poté ten čtverečk zaškrtl. A stroj začal fungovat.

Byla to pěkná osmistovka, asi 10GB místa na disku, prostě krása. Ještě donedávna jsem tenhle stroj měl doma (samozřejmě trošku upgradovaný), jenže nic netrvá věčně. Doma vlastně máme pc dvě, jeden "nový" a jeden "starý". Pravda je ale taková, že jeden je starý a druhý ještě starší :-D Vždycky mě pobaví, když si přečtu nároky na dnešní hry ANEBO nároky na novou Laru, kde se píše - "běží i na průměrných strojích" :-) Nutno podotknout, že nemám ani průměrný stroj. Jenže smutná pravda je taková, že od té doby, kdy mi pc začalo hlásat "tahle hra se ani nedá nainstalovat" prošlo regály jen pár kousků, na které bych měl chuť.

Moje hraní začalo tituly jako Thief, Age of Empires 2 (tuhle hru si pamatuji zejména z jednoho důvodu - byla to první hra, kterou jsem craknul. Stačí zkopírovat složku do jiného adresáře, ale já s tím tenkrát bojoval a vůbec se mi nedařilo tento proces zvládnout. Ale nakonec se to povedlo), Tiberian sun a určitě ještě něco. Hraní se stalo mým každodenním chlebem a když si teď vybavím některé momenty, tak mě mrazí. Například sobotní rána. Vždycky jsem vstával za rozbřesku, abych mohl k našim do ložnice (samozřejmě bylo nutné vyčkat až se vzbudí) a začit hrát. Hrát 2 hodiny, poté přišel pantáta a vystřídal mě. Dvě hodiny volna byly noční můry. Tenkrát se vlastně vše řídilo počítačem. Brrr. Jenže to jsem si uvědomil až DLOUHO poté, co hraní přestalo být na denním pořádku.

Samozřejmě ve chvíli, kdy jsem dostal vlastní pc do pokoje, chuť pařit ustopovala. Jenže jsem u toho pořád seděl. Nebavilo mě to, ale co jiného dělat? Všechno ostatní mi přišlo jako ztráta času (i psaní). Jenže já nad tím nijak neuvažoval, prostě to tak bylo. Nemyslím si, že je to špatné, prosedět mládí u pc. Jenže za ty roky se objevilo tak málo titulů, které stálo za to hrát...a ještě méně titulů, při jejichž hraní mi běhal mráz po zádech. Tituly, které měly příběh, brilantně napsané herní postavy, atmosféru...plus to NĚCO, co nejde ničím popsat.

Když mi to začalo docházet, přestal jsem hrát. Ze dne na den. Byly zrovna letní prázdniny po úspěšně složených učňovkách a já se na to volno těšil jak na Vánoce (tehdy ;-) ).

Žádnej stres, učení, NIC. Jenže jak už to tak někdy bývá, tak jsem vůbec necítil klid. Spíš naopak. Najednou se mělo všechno změnit. Nová škola, můj přístup k lidem (o tom jindy) a navíc mě přestalo bavit sedět u pc. Trvalo to do opravdových Vánoc, kdy jsem si nainstaloval Rise of Nations a dohrál jí/to. A bavilo mě to. V dubnu jsem si nainstaloval hru Vampire:Bloodlines...a bavilo mě to nehorázně! To co jsem ve hrách celé ty roky hledal a našel to jen v pár titulech, tady bylo všechno. Charaktery, děj, navíc upíři, ve kterých jsem tehdá našel zálibu, snad nejlepší moment, jaký jsem ve hře kdy potkal a atmosféra. Po dlouhé době mě něco takhle bavilo. A tehdy poprvé mi došlo - jo, tohle je ono. Tenhle pocit stojí za ten čas.

Po Vampírech jsem začal hry více vnímat. Tak jako jsem vnímal třeba knížky. Prostě více do hloubky. To znamená, že se ze mě stal náročný počítačový hráč. Už mě nebaví sedět u "nikdy to neskončí a je to furt stejný" Sims 2, jen proto, že tam můžu mít dům a deset holek a soloužit s uklízečkou na gauči...vlastně to tam ani nejde :-D Nebaví mě v Half-Life 2 házat plechovky s barvou na zombíky, i když je to hrozně cool. To si radši nainstaluji Original War, což je stejně staré jako moje první pc, protože originálnější strategii jsem nehrál. To si radši nainstaluji Gothic jedna, kde nejde hejbnout vůbec ničím, ale zato tamo můžu hrát před táborákem na kytaru :-)

Můj pohled na hry se změnil. Naposledy mě dostalo Beyond Good and Evil, což je pohádkový (téměř) příběh s postavami, se kterými se sžijete a navíc tam hrajete za novinářku...v jaké jiné hře jde o to fotit zvířátka a jen tak mimochodem zachránit svět? :-) Navíc na konci hry je moment, který mě potěšil. Když se dodíváte na konec titulků, ani vás nepřekvapí, že tam ještě něco je, protože ta hra je tak skvěle udělaná, že to tak prostě muselo být. Jenže to se musíte dívat na konec titulků jako já :-) Ať už se dívám na film doma nebo v kině (není nad to, když je sál prázdný a přijde tam uhrovitý mladík v košili se smetáčkem a lopatkou a potichu se diví, co tam ještě děláte) nebo před pc.

Závěrem bych rád podotknul, že herní průmysl je momentálně v krizi. Pro mě. Jinak samozřejmě v krizi není, právě naopak. Všichni se předhání v tom, jestli se listy budou hýbat po větru a jaká ženská postava bude mít více polygonů, ale přijde mi, že hlubší stránka věci je opomíjená. A nejhorší na tom je, že hráči a všemi je to podporováno - recenze na Fallout 3 jsou veskrze kladné, ale v každé se píše " i když příběh nic moc a černý humor téměř chybý". Pokud se nepletu, Fallout byl vždycky o příběhu a o černém humoru a pokud tohle zmizí, je to jen Oblivion v hightechapocalypsa hábitu se stejným pipboyi. Stejně tak legendární Deus Ex, což byla úplně první hra, která mě srazila na kolena - má pokračovatele Deus Ex 2 (logicky :-) ) Invisible War a je to votřes.

Dokážu však pochopit, že stejně tak, jako pro mě je naplňující hraní her s příběhem a dobře napsanými charaktery, pro někoho je naplňující zabíjet desetimetrová monstra a poslouchat "FIRE IN THE HOLE!" do vomrzení. Jenže mě to prostě nestačí.

Ovšem v budoucnosti se rýsuje něco, z čeho mi vstávají chlupy všude po těle. Deus Ex 3. Prequel k Deus Ex 1. Teď už je to jen otázka priorit. Budu v roce 2010 stále tak natěšený, abych případné našetřené peníze přidal na nové pc? Co vlastně bude za dva roky? Těžko říct...No, pokud půjde vše podle plánu, tak bych měl být v posledním ročníku VOŠky...ačkoliv, jestli půjde všechno podle plánu, tak na tý VOŠce budu maximálně tak do konce tohoto školního roku a následující rok snad půjdu někam jinam...jenže to bych pro to musel začít něco dělat.

A taková ironická perlička závěrem (už druhým) - vývojáři Vampire:Bloodlines zkrachovali díky špatnému prodeji této hry. Nejlepší hra roku, která se díky bugům a špatnému marketingu a neúplnému využití Scource enginu, který pohání nudný Half - Life 2, se nedostala do podvědomí hráčů. No, a pak má někdo vytvářet pořádné hry...protože bugy se můžou opravit patchem, že jo :-)