Walome | Pane prezidente...

Tak jsem byl na Hradě. Zase. Ne, dělám si srandu - v jeho útrobách jsem byl poprvé, ale doufám, že ne naposledy. Protože takový výdělek si nechám líbit i příští rok na každoroční akci konající se každý rok. Jde o raut. A práce brigádníka spočívá v tom, že tam přijdete, začnete stěhovat stoly, leštit skleničky, prostírat ubrusy a sukně okolo stolů, potom vše připravit, nanosit, obsloužit, uklidit, jít domu. Za 12 hodin je po všem a člověka hřeje pár stovek v kapse.

Letošní dominantou prostřeného stolu byl asi dvoumetrový mečoun, který smrděl rybinou na celou místnost. Tím ale lépe, protože po celou dobu přípravy smrděl po celé místnosti odpad, takhle byl zápach alespoň pochopitelný, i když v blízkosti mečouna byl k nevydržení. Rovněž se zde nacházela čokoládová fontána na fondue. Jeden mladík/učeň, který očividně tráví všechen volný čas v solárku a melírováním vlasů měl za to, že umí s fontánou zacházet. Proto se pustit do jejího spuštění. Stál u něj starší číšník a povídá mu: "Nejdřív musíš vytáhnout tohle a pak zmáčknout tohle." Chlapec povídá: "No jasně." Vytáhnul horní díl fontány a rázem byl od hlavy k patě (a to prosím nekecám - čokoládu měl ve vlasech, na rameni, na hrudi, i na kalhotech) hnědý.

To mi připomnělo historku z tábora, kde byl patnáctiletý chlapec "chodimseholitkaždejdenikdyžmivousynerostou". Vždycky jsem ho měl rád. Byl o rok mladší než já, takže když jsem byl jeho vedoucím a hráli jsme jakousi lesní hru, všimnu si díry v zemi. Povídám: "Hele, tady do toho nekopejte, budou tam asi čmeláci." Příde malý chlapec a samozřejmě do díry kopne. Rozletí se hlína, čmeláčci vyletí a začout lítal všade okolo. A chodimseholitkaždejdenikdyžmivousynerostou povídá: "Ty vole zasraný vosy." A asi tak dvanáctiletá holčička povídá: "To jsou čmeláci." A chodimseholitkaždejdenikdyžmivousynerostou odvětí: "Ty vole nejsem debil, přece poznám vosu, ne?"

Ale to jsme odbočili. Honosný raut na hradě byl klidný a poklidný. Na nápojovém stole s bílým ubrusem bylo nesčetně skvrn od červeného vína (což není kritika kolegů číšníků, ale toho, že nechápu, jakej idiot kdysi vymyslel, že ubrus má být bílej - fakt to vypadá hnusně, když jsou všude rudý fleky...), v jednom místě smrděla zároveň ryba a odpad, čokoládová fontána se asi po hodině vypnula, takže už to nevypadalo tak honosně, v kuchyni se užíralo maso z ohřívacích míst, které měly teprvé přijít na stoly v (a teď kdybyste mě zabil, tak si nevzpomenu v jakém) sále. Na již zmíněném nápojovém stole stála lahev bílého vína, normální sedmička. A rozlévalo se bílé víno z lahve, která měla litr a půl. A nikomu to nepřijde divný :-).

Musím říct, že tahle práce se mi zamlouvá. S nikým nemluvit, jen odnášet talíře, usmívat se, popíjet pivo/džus, jíst maso/řízečky/sladký/slaný a ještě za to dostat zaplaceno...

P.S.: Jinak uvnitř je to fakt pěkný...