Walomeho první e-book

Ano je to skutečně tak. Píše se rok 2015 a já se až teď dostal ke svému prvnímu e-booku v životě. Co se knih týče, vždycky jsem byl zpátečník. Tahám s sebou furt nějaký špalky a je mi fuk, že to zabírá místo v tašce i doma, mám to tak prostě rád. Jenomže recenzent si nevybírá a přišla nová doba – místo fyzické kopie jsme do redakce dostali e-book.

Naštěstí jsem v předtuše tohoto futuristického jevu nedávno pořídil tablet, jehož smysluplnost jsem také začal vidět až poměrně nedávno. Ale tak to se mnou bylo vždycky, pamatuju si větu, kterou jsem řekl ve 14 letech – "mami, já nikdy nebudu chtít mobil"... ano, to byla doba, kdy ne úplně všichni mobil měli a já žil v iluzi, že mobilní telefon bude otázkou volby... i was wrong.

Abych to zkrátil, stáhnu si poskytnutý ebook, tedy musím být online. Ťuknu na obálku, ta se zvětší a nastává několika vteřinový loading (tak 2-4). Otáčím stránky a sem tam se ukáže takovéto bufferující kolečko. Nevím, jestli je to normální, jestli je to tabletem, nebo jestli je to applikací, ale vím jedno – papírová kniha tohle nedělá. Nepotřebuje mít nabitý tablet, online připojení při kupování, ani se nenačítá. Ale zároveň nemá funkci zvětšit/zmenšit font a je docela příjemné sbalit tablet a vědět, že ihned máte k dispozici jak knihu, tak muziku, tak nový díl Upířích deníků.

A taky je třeba si uvědomit, že digitální kopie her jedu už dávno a ani to nebolelo. Na staré krabičky s možná již nefunkčními dvd nosiči se práší, kdežto pronajatá digi verze si hoví v mém herním klientovi. Nakonec mi stejně došlo, že obsah je to zásadní a jestli mi domů přijde v krabici, nebo si ji stáhnu na netu je fuk. Možná mi to časem dojde i u knih. Ale zatím to tak nevypadá.