Howdy friend

Série Grand Theft Auto je nejúspěšnější konzolovka na trhu. Tak to prostě je - důkazem budiž aktuální šílenství okolo pátého dílu. Mně osobně nechává série GTA vesměs chladným. Vice City bylo fajn, ale tím to končí. Nevěřil bych, že stejné studio (i když jiná odnož) a stejný scénárista vytvoří hru, která mě bude bavit. Ale stalo se tak. Red Dead Redemption mě opravdu bavila - a to královsky.

I´m John Marston, ma´am

Jih. Divoký západ. Western. To mě prostě nikdy nezajímalo. Ani ve filmech, ani v knížkách. A i přesto je Call of Juarez jedna z nejlepších FPS, jakou jsem kdy hrál. S touto myšlenkou jsem šel i do RDR. Přece jen, když už si pořídíte PS3, tak na něm musíte zkusit každou exkluzivitku.

Takže jo, máme tu westernovou hru, zapínám. Menu je fajn, střídmé, klidné. Spouštím hru a koukám na hlavního hrdinu, jak sedí ve vlaku a poslouchá rozhovor dvou starších dam. Vystoupím a můžu ovládat hru. Pohyb připomíná GTA IV - hrdiny se hýbé "realisticky" a nikoli arkádově. Nesedělo mi to v GTA IV, nesedělo mi to ani tady, ale to bude asi chyba ve mně. Cutscéna, úvod do hry. Jdu po nějakém hajzlovi, který po mně vystřelí. Padám do prachu a... probouzím se v posteli a ošetřuje mě nějaká ženská.

Charaktery kam se podíváš

Ženská, která má charakter, která je uvěřitelná, nechová se teatrálně a motivace jejího chování je logická. Což platí o většině postav. Jen je škoda, že k teatrálnosti většina sklouzne, ale to už je jakýsi trademark NPC série GTA... eh... Rockstaru. Ale i některé výstřednější postavy jsou dobře napsané (například obchodní prodejce (v pravém významu toho pojmu) kočující od města k městu a prodávající své utrejchy). Díky bohu hrajeme i za sympatického hrdinu, který je sice trošku naivní (Robin Hood hadr), ale má koule a není to vypatlaný vraždící primitiv.

Postavy jsou napsané dobře, o tom žádná. Dobře je pojatá i dějová linka. Ano, jsou tu hluchá místa, která přijdou v momentě, kdy John Marston naprosto nelogicky plní úkoly jak pro mexické revolucionáře tak pro mexickou armádu, čímž se dostává do typicky nesmyslné náplně snad všech GTA, ale tahle epizoda obsahuje jen pár misí, jejichž finále je nanejvýš uspokojující.

Velkým plusem tedy je radost z příběhu. Dalším velkým plusem, je hratelnost. Takže vlastně to nejpodstatnější. A hratelnost je ukázková. Takhle má vypadat sandbox. Náhodné situace (které by mohly být v menším měřítku) se sice opakují, ale slouží jako zpestření na dlouhých cestách. Jízda na koni je skvělá, neskutečně vymakaná je regulace rychlosti. Střelba perfektní, fyzika parádní (engine Euphoria se prostě povedl). Po výstřelu chvíli trvá, než se rozplyne dým, což občas napomůže v hledání přesné pozice nepřítele, protože červená kolečka na radaru slouží jen k přibližné orientaci. A mezi náma, vůbec by tam nemusely být.

Celkově bych tedy dal 9/10 a ani bych nemrkl. Průser přijde až v podobě datadisku Undead Nigthmare, který je naprosto nelogicky ukotven v alternativní dějové lince. Místy je sice zábavné sledovat úmyslnou béčkovost hororových scén, ale jinak je to nuda.