radus®pismenkuje.cz: Ty jo! To je krásný příběh. Tohle napíše fakt jen život. Já bych mu taky věřila. A pokud to byla jedna káva, tak je to jasné. To já jsem kolikrát zákazníkovi odpustila. Někdy jsem zapomněla připočítat, když si něco objednali a hned platili. A někdy mi prostě byli sympatičtí a tak jsem jim nechala něco malého zadáčo. Chi, třeba rohlíček k polévce...
No, už jsem přemýšlela, že založím rubriku s takovými příběhy. Dala by se nazvat kouzelní stařečkové a bábinky. Mám pár takových příběhů...
cestovatelka*: Raduš, já myslela, že to byla nějaká balící technika a ty vybalíš babičky a dědečky...
Já bych samozřejmě nikomu nevěřila a ty hodinky bych si vzala
radus®pismenkuje.cz: Ale tak... Třeba ten rohlík jsem věnovala zrovna jednomu krasavci v monterkách, které svlékl do pasu. Ach! Božské! Ten byl jak z časáku. Krásné tělo, bílé tílko a monterky ledabyle... Aaaaaa! A byl hrozně milý a chválil mě. Prý se tak taky dřív živil jako brigádník...
walome: Jo to jsem zapomněl - na mém blogu je zakázáno mluvit o krasavcích v monterkách Jinak Raduš, ty příběhy klidně sepiš...nic není poetičtějšího než storky z hospody, popřípadě z jiného stravovacího zařízení.
radus®pismenkuje.cz: No, nemyslím tím tyhle příběhy, ty piš tady ty Já myslím obecně. Občas mě potkají zajímavé historky cestou do obchodu apod.