aailyyn*: Tak jednoduše to tedy nevidím. Byla bych ráda, kdyby se skutečně rovnalo, že dražší odpovídá kvalitnější. Jasně, věci jako televize nutně nepotřebuju. Na druhou stranu potřebuju něco jíst a do něčeho se oblékat. Jestliže jednou stranou od bot za dvě stovky nečekám velkou výdrž, tak od bot za dva tisíce by se snad slušela. A vždycky to bohužel neplatí. Obchodníci by si s námi neměli vysloveně dělat, co chtějí. Nemůžu být navíc chemik, odborník na látky, znalec elektra v jedné osobě, abych si dokázala rozpižlat každou věc, než ji koupím a dokázala se rozhodnout, jestli za své peníze dostávám kvalitu nebo si vědomě kupuju spotřební zboží na pár použití za nízkou cenu. (A kdybych to snad dokázala, bude mě každý nákup stát neúměrné množství času.) Orientování se podle ceny by pro zákazníka mělo být tím signifikantním, nejjednodušším vodítkem, ale dneska už neplatí ani to. Bohužel.
walome: Zlomený meč Ti popsal, jak je to v teorii a i praxi, já bych to zkusil spíš pocitově - takže s Tebou souhlasím.
Taky mě sere, že si koupím boty (i třeba nějaký shiti od Bati za 700,-) a do tejdne se mi utrhne pásek... a teď jsem zvědavej na tu reklamaci.
Ale v článku se věnuju jen dvěma konkrétním věcem. A i jsem tam psal, že jíst potřebujem. Oblečení sice potřebujem taky, ale ne tričko PUMA za 2000,- to už je pak na každým v čem chce chodit, takže tam ta "vysoká" cena má odůvodnění - vysoká dávám do uvozovek, protože je to samozřejmě relativní pro každého jedince.