Pacific Rim - mnoho blbých dialogů a pár robotů

Už jsem tu několikrát psal, že s pantátou chodíme na, cituji, "všechny sci-fi filmy", což ve skutečnosti znamená všechny trikové filmy. Což v dnešní době znamená všechny filmy :)

Jsou hity, kterým jsem utekl (Star Trek), jsou hity, na které jsem jít nechtěl a nakonec se mi líbily (Oblivion, Man of Steel) a pak jsou přesně ty filmy, u kterých si říkáte, že už nikdy nepůjdete do kina na Hollywoodskej blockbuster. Pacific Rim spadá do poslední skupiny.

Nutno říct, že jsem se na bitky robotů a ještěrek těšil - Transformers mě v pojetí robotů poměrně zklamaly a já se těšil na těžkotonážní monstra mlátící obří zviřátka z hlubin... však to taky trailer sliboval. Jenže sliby chyby.

Ve filmu jsou doslova TŘI bitky obřích robotů s obří faunou. A to je vše. Úvodní bitka, prostřední a závěrečná. Mezitím je pár nic neukazující flashbacků (i přesto je jeden z nich nejpůsobivějším momentem z celého filmu) a jinak nic. Ptáte se, o čem to tedy je, když film trvá přes dvě hodiny?

O kecech. Kecy, kecy, kecy. Úvod filmu - klasická "představovačka", berlička všech filmů poslední doby ve stylu "bylo nebylo, z hlubin oceánu vylezla příšera a napadla San Francisko, vyrobili jsme roboty, abychom s ní mohli bojovat", pak střih, záběr na hlavního hrdinu. Jednoho robota musí ovládat dva lidi. Proč? Je to vysvětlené, ale logiku to nemá. Jen je podstatné, že ti dva piloti musí mít k sobě duševní pouto (což je v druhé půlce filmu zameteno pod koberec). Takže hlavní hrdina a brácha bojuje s monstrem v oceánu a uprostřed je malá rybářská loď - hodný brácha loď chce odnést do bezpečí a nastavuje příšeře záda. Maršál z bezpečí základny na něj křičí, ať nechá loďku loďkou, přičemž bratr pronese "That´s cold." a překlad zní "Je zima." No nic, jedeme dál, příšera ničí robota a zabíjí bráchu a hlavní hrdina se ve zbytku zničeného robota dostane do nějaké prdele světa, kde pracuje ve fabrice na výrobu robotů - protože roboti se vyrábějí na venkově, nikoli v armádních oblastech, to dá přece rozum.

Sledujeme jakési politické nemastné neslané čachry a maršál, který se doteď choval jako profesionální poslušný voják, přechází do "odboje" a vyrábí na vlastní pěst vlastní roboty - prachy na ně prostě někde vzal. Co dělá armáda? Staví zeď.

Protože kamenná zeď monstra zastaví spíš, než obří roboti. To ví každej malej kluk.

Samozřejmě bez hlavního hrdiny by lidstvo nemělo šanci, takže maršál jde do továrny, bere našeho hrdinu, jehož nevýrazný obličej a netradiční jméno si nebudete po celý film schopni pamatovat, a odlétají spolu na základnu, kde na ně čeká Japonka - jeho budoucí láska.

Ptáte se "a kde jsou ty roboti?". Stojí ve výrobních halách, jsou obří a tím to pro ně velkou část filmu končí. Hlavní hrdina v prostoru, který připomíná útroby lodě v Matrixu, nachází nepřítele - mladého němčoura s uslintaným psem. Je to typickej namachrovanej hajzl, ale POZOR, nebudete tomu věřit, ale ke konci filmu nejen, že uzná kvality hlavního hrdiny, ale také zachrání svět - no není to hezké?

Těch klišé je tam mnohem víc, nemá cenu je všechny jmenovat, ale přísahám bohu - každý dialog je předvídatelný a většina z nich je naprosto debilních. Proč 10x sledujeme rozmluvu ve stylu:

"ne, Japonka nebude pilotovat robota"

"ale proč"

"proto"

Nejnevýraznější hlavní hrdina všech dob

Scénář je velikou slabinou filmu - dokonce tak velkou, že jindy excelentní Idris Elba (představitel maršála) hraje doslova blbě a pitomě. O zbytku ancáblu platí to samé - nejvíce o přehrávající dvojici bláznivých vědců - trapnější karikatury jsem v áčkovém filmu dlouho neviděl. Celý film zachraňují dvě postavy - holčička, která ve flashbacku hraje malou Japonku - ta si strčí svým hereckým výkonem všechny ostatní do kapsy. A samozřejmě nejslavnější americká Rusák, který působí jako příjemné oživení.

Ron Perlman - pro všechny Hellboy, pro mě ruský sniper z Nepřítele před branami a výrobce Hry v Policejní akademi nevimkolik

                      Iris Elba v roli, ve které exceloval - nafoukaný manager v americké The Office

Ale zpět k ději - po hodině keců "ne, ona řídit robota nebude" přichází trénink - hlavní hrdina a Japonka nastoupí do robota a jakože se s ním spojej myslí (ehm) a vyzkoušejí, jak jim to půjde. Jenomže bum, Japonka začne vzpomínat a dostane se do transu (ehm ehm) a začne nabíjet robotí plasmovou pušku - a protože bezpečnostní opatření jsou ve fabrice na obří roboty samozřejmě odpovídající potencionálnímu nebezpečí, stačí vytáhnout zásuvku ze zdi a robot se vypne. Ne, nekecám :D

Asi jste pochopili, že i přesto, že je Japonka absolutně nevhodná k ovládání robota, stane se jeho pilotkou (ačkoli s hlavním hrdinou žádné pouto, které zatím bylo tak děsně důležité, nemá... zatím) - ale až poté, co v následující scéně dvě příšerky zničí dva roboty a pak přijde hlavní hrdina s Japonkou a příšerky zničí - ty dva roboti prostě byly másla, takovej je život.

Pak je tam ještě jedna bitka v hong kongských ulicích, ale ta splývá s tou poslední, která se odehrává pod vodou. A to je vše. A víte co je vtipný - moje chytrá maminka kdysi u sledování Godzilly prohlásila – "to je zajímavý, že tam pořád prší". Tak jistě, triky se lépe schovají za kapky deště a tmu. U filmu z roku 1998 to lze pochopit. Ale letošní Pacific Rim není v ničem jiný. Pořad prší, je tma nebo na nás padaj kapky vody, furt prostě tu scénu něco ruší a není tam jedinej statickej obraz, kdy byste viděli obřího robota s obří ještěrkou - ne, furt se to mlátí, hejbe, vidíte prd...

Ve filmu bylo spoustu technických nesmyslů, ale nejsem tak naivní, abych od Hollywoodu čekal respektování fyzikálních zákonů, jen jedna perlička za všechny - víte jak nejlépe někam dostat robota, který váží28000 tun? Čtyřma helikoptérama. A jak ho spustíte na místo? Necháte ho padnout volným pádem x desítek metrů do oceánu - ale nebojte se, voda se ani nehne, takže 50 metrů vzdálený přístav se nemusí obávat přílivové vlny, to je paráda, co?

Tak snad závěrem jeden klad - úvodní scéna filmu, ve které je vidět hlavu/roh obřího monstra jak ničí most v San Francisku, je skvělá. Tahle jediná totiž ukazuje monstrum jako obří mrchu, proti které jsou lidé bezmocní. Pak už je to jen tupá mlátička - něco jako Strážci vesmíru, jen místo papundeklových mrakodrapů jsou tam CGI mrakodrapy. A další klad - nemusíte kvůli téhle scéně chodit do kina, je už traileru.

A poznámka pod čarou - nevadí mi, když je film blábol, ale musí to mít aspoň něco. Tohle bylo jen o kecech. A pozor, na závěr se tleská, hrdě pláče a dokonce nadšeně štěká! Aspoň, že tu pusu si odpustili.