Oblivion s Tomem Cruisem

Film Oblivion je jedním z mnoha letošních scífek, která útočí/budou útočit/útočila na naše kina. Po dlouholetém boomu fantasy tu máme asi boom sci-fi, protože se toho na nás hrne skutečně dost. Já scifista nejsem, ale táta jo, takže je jasný, že na každý sci-fi film prostě s ním jít musím :)

Má očekávání byla nulová - přece jen, Tom Cruise je Tom Cruise. Umí se jen usmívat a tím to končí. Občas překvapí (Válka světů, Firma, Rain Man, Interview s upírem, Tropická bouře, Minority report), ale častěji děsí (Top Gun, Bouřlivé dny, MI 1-10, Vanilkové nebe, Koktejl, Poslední samuraj, Collateral...). Navíc dnešní produkce žánrových filmů je prostě a jednoduše slabá. Já jsem naštěstí člověk s mainstreamovým vkusem, ale i na mě je toho někdy moc.
Zejména k dnešním "počítačovým trikům" jsem skeptický - objevují se ve filmech, kde nemají co dělat (Expandables, James Bond, padesátá Smrtonosná past) a kde mají co dělat, jsou v nesnesitelné míře a nevěrohodné kvalitě (Hobit). Prostě jsem divák, kterému se ne vše zavděčí - ale není to tím, že bych byl náročnej, je to tim, že mám prostě určitej vkus.

A do toho se Oblivion trefil. Jedná se o rozpočtem áčkový film se scénářem, který se blíží komornímu dramatu s vizualitou filmů před x lety - poctivá triková hra, která působí věrohodně. To vše podkresluje muzika, která působí na ty nejzákladnější vjemy. Patos tu je také, ale pokaždé, když téměř překročí únosnou mez, zmizí. Což je umění.

Tom Cruise hraje povětšinu času mizerně - nejhorší jsou dva momenty - první, kdy pronásleduje ve svém letounu hlídkující drony, střílí po nich a tváří se jako desetileté děcko hrající videohru. Další je moment, kdy s pootevřenou pusou hledí na svou herecnou partnerku a připomíná jednu upírku s předkusem. Naštěstí mu stejně kvalitně sekunduje jedna ze dvou Hollywoodských Ukrajinek, které se mi prostě budou plést, ačkoli každá vypadá úplně jinak. Herecký výkon Olgy Kurylenko není na Oscara, ale je líbezná. Šetřilo se na ni s líčením a prospělo to věci.

Příběhově Oblivion asi málokoho šokuje. První dějový zvrat očekává snad každý, druhý může někoho překvapit, ačkoli se po něm objeví otázky, které nejsou tak docela vysvětleny.

Velkou sílu má podle mě lovestory, která zasáhne všechny romantické duše (a zuřivě líbající se páry při závěrečných titulcích jsou toho důkazem) a pohybuje se přesně na hranici únosného klišé. Světe div se, Tomovi a Olze to sluší (rozhodně více než s Katie Holmes, sorry) a ta chemie tam je. Epický závěr filmu se povedl a po dlouhé době jsem musel po skončení filmu chvíli mlčet, aby mě neprozradil rozechvělý hlas.

Pokud chcete, určitě na Oblivion vyražte do kina - myslím si totiž, že ať máte doma jakýkoli soundsystém a televizi, takový zážitek je třeba užít si v kině.