Já, legenda

Já, legenda

Autor: Richard Matheson

Já, legenda

Abych byl upřímný, nevěděl bych o knize Já, Legenda, kdyby neexistoval film s Willem Smithem. A ani bych netušil, že už někdy nějaký film Já, Legenda byl. První, co mě zaráží na této knize/filmu, je překlad. Název knihy/filmu totiž připomíná knihu od I. Asimova Já, robot, kde hlavního hrdinu ve filmu ztvárnil rovněž Will Smith. Ovšem kniha Já, robot se v originále jmenuje I, robot, kdežto Já, Legenda se v originále jmenuje I am Legend...tak si říkám, jestli to náhodou nebyl záměr - film s Willem Smithem, nalákáme na to více lidí, když to přeložíme jako Já, Legenda, místo Jsem legenda. Hlavně kvůli tomu, že v povídce samotné je napsána věta "jsem legenda". Ale tak to už je jedno.

Já, legenda, je povídková kniha. Příjemně mě překvapilo, že na opačné straně obálky je původní knižní obálka, tzn. bez Willa Smithe. Nic proti němu, ale přeci jen, kniha je jednou kniha a přijde mi hloupé, že se kvůli filmovému zpracování kniha znovu vydává s novým přebalem. Chápu, že je to reklamní tah, ale stejně. Já, legenda, je povídka dlouhá přes nějakých 150 stránek a pokud jste viděli film, budete možná překvapeni, že je úplně jiný než předloha. Což samozřejmě není na škodu, spíše naopak. Will Smith si počínal dobře, děj i prostředí mu bylo ušito na míru a filmové zpracování se mi s ním líbilo. Kniha je o poznání "nudnější", tím myslím, že se tam nic tak zásadního neděje. Celá povídka je díky tomu mnohem napínavější a hlavně depresivnější, než film. Hlavní myšlenka je jediné, co spojuje film a knihu - hlavní hrdina je sám osamělý uprostřed města plného tvorů, žijících jen ve tmě. Ve filmu se jim říkalo "světloplaší", v knize jsou to regulérní upíři.

Pokud rádi čtete a líbil se vám film, vězte, že kniha je o hodně lepší. A to nejen díky kvalitně napsanému textu plného husté atmosféry, ale i ději, který by se na filmová plátna nehodil. Nechci napsat nic více, ale věřte mi - stojí to za to, si povídku přečíst, ať už podobný žánr máte rádi nebo ne.

Pohřbené nadání

Krátká povídka s předvídatelnou pointou. Hezky a poutavě napsané, člověk se začte, prestože se na stránkách několikrát zopákne ten samý motiv.

Za pět minut dvanáct

Ještě kratší povídka se závěrečnou pointou. Těžko se mi podobné příběhy hodnotí, protože povídky s pointou v poslední větě mi přijdou špatné. Prostě mi přijde, že čtenář starší než...dejme tomu...14/15 nepadne do kolen ve chvíli, když se dozví, že muž, zařizující v povídce pohřeb, ho zařizuje pro svojí manželku, kterou se teprve chystá zabít. Fungovalo to ve Stopách hrůzy a v Harrym Potterovi, ale poslední roky mě podobné "hu" konce kapitol/povídek nebere.

Oběť

Výtečně napsaná hororová povídka motivem připomínající Chuckeeho nebo jak se ta hnusná žijící panenka jmenuje. Pointa povídky se ukáže opět v posledním odstavci, ale nejedná se o nijak násilně vloženou pointu. Několik stránek kvalitně popsaného napínavého děje.

Válka čarodějek

Trochu jinak napsaná povídka než ty předešlé. Popis akčního děje se zajímavým vyústěním. Opět se jedná o kratší dílko.