Walome | Stařík filosof

Předevčírem jsem jel busem se svým kamarádem Adamem a sedli jsme si úplně dozadu, kde jsou dvě sedadla po směru jízdy. Před námi byla taková ta klasická čtyřka sedadel - dvě a dvě proti sobě. Bavili jsme se a neregistrovali staršího šedivého muže na sedadle před námi. Rozmlouval s blonďatě odbarvenou ženou, která později vystoupila a stařík za ní utrousil : "Tak mi něco uvařte, já se někdy stavím." Žena mu nijak neodpověděla, a to mi napovědělo, že chlápka asi nezná. Stejně mě praštil do nosu závan alkoholu. Takže to bylo jasné.

Blondýna vystoupila a nastoupila jiná - přibližně ve staříkově věku. "Tak teď jsem rozebral slečnu před vámi, nyní je řada na vás."

"No, já už slečna dávno nejsem," řekla žena odměřeně. V tu chvíli už jsme s Adamem celou situaci sledovali. "Ale vy jste rozebranej alkoholem, co?"

"Trochu. Ale je na tom něco špatnýho?"

Jelo se dál, přes hluk autobusu nebylo moc slyšet rozprávění starce a na další zastávce nastoupil mladý kluk, tak pod třicet, s vlasama jako Kurt Cobain a s dřevěnými korály okolo krku. "Ahoj mladej," pozdravil stařík a hned se pustili do hovoru. Bylo to jak v jiné dimenzi - kde se lidi spolu baví v autobuse. Většinou se lidi tváří (včetně mě) nepřístupně, aby právě nikdo nepřistoupil. Ale my byli svědky živé diskuze...bohužel jen očitými, protože karosa je velmi hlučný vůz. No ale z gest a výrazů jsme pochopili, že mladík a stařík se hádají. Ale respektují. Mladík tvrdil něco o tom, že už má něco v životě za sebou a stařík zase, že ho ještě spoustu věcí čeká. Mladík vystoupil na Roztylech a s mužem se slušně rozloučil. Muž se tedy vrátil k rozhovoru se ženou, která se na konci její cesty dokonce smála. Takže nejdříve byla nepřístupná a stačilo pár zastávek, a smála se.

A my si s Adamem říkali, že to je třeba chlápek poslaný z jiného světa, aby upevnil v našem světě rovnováhu nebo je to nějaký filosof, který každý den jezdí busem a baví se s cizími lidmi. Ale postarší blondýnou to nekončilo. Nastoupily dvě mladé holky. Stály v uličce mezi sedadly, ale stařík o ně očividně nechtěl přijít.

"Děvčata, posaďte se," pronesl poeticky a holky si sedly. Měly na zádech squashové rakety.

"Jdete z tenisu nebo co?"

"Ne, to jsou squashový rakety."

"Squash, to je nějaký cizí slovo?"

"No, teď už je to docela rozšířený...to je taková hra, jako tenis, ale hraje se to o zeď."

"Ahá, a to jako může hrát i jedna, teda?"

"No jako jo, ale to se nalítáte...ve dvou je to lepší."

"Takže takovej double."

Adam šeptem pronesl: "Ty seš debil." Imitoval tu dívku, my máme takový styl humoru.

"Tak to je zajímavý," pronesl stařík a vyptával se dál. Na to, kam chodí děvčata do školy a asi se ptal ještě na další otázky, ale my bohužel museli vystoupit...a navíc jsme se báli toho, že až ty holky vystoupí, otočí se na nás a pronese: "Chlapci, posaďte se." Když jsem však vyšli z busu, schválně jsme se dívali, jestli si ke staříkovi někdo sedne. A sedl. Hiphoper se sluchátky...vsadil bych se, že ta sluchátka neměl na uších dlouho...

"Chlapče, sundej si ty sluchátka..."