Ve stínu

Když už jednou jde do kin český film, který nenatočil Hřebejk, ve kterém nehraje Macháček, na jehož scénáři se nepodílel Viewegh a který se neodehrává v bytových zástavbách či laciném Chorvatsku, Čech by neměl váhat a do toho kina vyrazit. Zaplatit to vysoký vstupný, skousnout beďarovitého pobertu za kasou pokladny, posadit se mezi tulící se páry (nebo být jeho součástí) a ponořit se do kvalitního filmového zážitku.

Nechal jsem si ujít loňský film Vendeta a dodnes jsem nebyl schopný se na něj podívat. Takže jsem si řekl, že Ve stínu si ujít nechat nemůžu.
 
Považuji se za skeptického diváka. O českých filmech to platí dvojnásob. Hodně jsem se bál. Bál jsem se klišé, bál jsem se patosu, bál jsem se mizerných hereckých výkonů ve vedlejší roli. Naštěstí se nic z toho nekonalo.

Film si zaslouží body nahoru už jen za rekvizity a kostýmy. Móda padesátých let má styl. Klobouky s krempou, košile, vesta, sako a kabát, pod tím nátělník a kšandy. Má to styl a ne že ne. Blbě se to nosí, blbě se to obléká a svléká, ale skvěle se na to kouká.

Ivan Trojan se do role neskutečně hodí a to mu stačí jen jeden dva výrazy - tenhle člověk hraje očima (tmavé, skoro bez zorniček), tělem a asi i duší.
Jeho německý kolega je stejně tak charismatický a stejně tak uvěřitelný. Trojanova manželka - Soňa Norisová - není ani hysterická, ani frigidní, je to prostě normální ženská - a takových je ve filmech zatraceně málo.

Postava jejich syna není ani přehnaně rozmazlená ani apatická, dialogy a scéna s ním jsou naprosto v pořádku. Žádný patos, žádný americký model výchovy.
Do vedlejších rolí byli obsazeni známí herci, kteří dovedou přesvědčivě hrát, což filmu velice prospělo - vedlejší role v rukou výherců castingu, to je podle mě mor většiny našich filmů.

Zápletka jako taková pro mě byla až na druhém místě. Detektivní děj mě nijak extra netáhl, bylo mi úplně jedno kdo je vlastně hlavním pachatelem - a následné odhalení mě tedy nijak nezasáhlo. Ale to je tím, že jsem si vychutnával každý obraz filmu jednotlivě. Prostě jsem jen civěl a nasával tu atmosféru.
Dobové tramvaje, dobový Václavák (!), dobová auta (i když mám podezření, že k dispozici měli filmaři tak tři vozy, které jezdily v každém záběru :) ), dobové vybavení bytů atd atd.

A tím jsem se zase dostal, co dělá tenhle film kvalitním filmem - prostě ta atmosféra. Déšť bušící do krempy klobouků, špína a šeď (což byla bohužel realita naší země), strach... a hudba - J. P. Muchow muziku skládat umí a je natolik charakteristický, že ho poznáte. Hudební podkres je ve filmu přítomen téměř neustále, a tak doplňuje dokonalý zážitek z celého filmu.

Tento článek končí zbožným přáním - kéžby se takové filmy točily v ČR více.