Walome | Co nás štve a proč...

Teď přijde velká myšlenka, tak pozor. Představte si věci, které vás serou. Začněme tím tradičním - učitel ve škole, smradlavej spolužák, šprt, ranní vstávání, když šlápnete do hovna. Atd.

Vše, co jsem vyjmenoval, je společností vesměs přijímáno a chápáno, jakože vás to štvát může. Každý chápe, že někoho štve podlej učitel, šprťáckej spolužák, nafrněnej šéf. A teď si představte, co štve vás a ostatní by pro to neměli pochopení.

Dám příklad - mě štvou lidi, co maj k svačině chleba zabalenej do papírovýho ubrousku. A to mě k smrti vytáčí. A chápe to někdo? Ne.

A takových věcí je milion - ačkoli nejsem rasista, tak mě štve černošskej akcent. Takovéto madrfakrniga - sere mě to stejně jako bílej hoper s rovnou kšiltovkou. Já vždycky říkám, že jsem ten nejtolerantnější člověk na světě - serou mě všichni, bez rozdílu barvy pleti, vyznání, orientace, národnosti či pohlaví :).

A štvou mě i další věci - alternativci - lidi, co se odlišujou od společnosti tím, že chodí oblečení jak hipízáci a když se všichni sejdou na jednom místě, tak jsou stejný jak vajíčka a vůbec jim to neva.

Nebo třeba tlustý holky. A pak jsem za necitlivýho kluka, že je pomlouvám, ale dovolte mi vysvětlit jak to vidím já - obtěžuje mě tloušťka nějaký holky. Musím se na ni koukat a vadí mi to. Ještě nedej bůh, když je rádoby "vod rány" a děsně happy, což je jen zamaskovanej komplex. No a tahle holka mi vadí stejně jako někomu by vadil člověk pomazanej hovnama. Jenomže zatímco hovňák by vadil VŠEM, tlustá holka vadí jenom MNĚ. Rovná se, že já jsem ten špatnej.

Takže tak.