Walome | Každodenní problémy v MHD

K napsání tohoto článku mě inspiroval tento blog.

krutak.pise.cz/

Ten člověk mi mluví z duše. Nebudu ho vykrádat a popisovat zde své teorie a zjištění lidského chování, ale musím říct, že s ním na 90% souhlasím.

Jakožto Pražák (to se naštěstí brzy změní) jezdím každý den do práce MHD. Takže se musím potýkat hned s několika problémy.

Zaprvé nemám rád lidský kontakt s cizí osobou (jak fyzický, tak například povídání si apod.), takže se snažím vždy uzmout tu sedačku pro jednoho. To ne vždy vyjde. Pokud je v busu málo lidí, sednu si na dvojsedačku k oknu a doufám, že si nikdo nepřisedne. Když si přisedne, tak doufám, že vystoupí dříve než já, abych nemusel říkat něco jako "pardon, já budu vystupovat".

Když je bus plný, snažím se najít si nějaké místo, okolo kterého je prázdno a přes které neproudí dav vystupujících a nastupujících nemyslících zombií... pardon, lidí.

Přijde mi, že nemají žádný pud sebezáchovy. Strkají do mě, otírají se o mě, narušují můj osobní prostor takovým způsobem, že kdybych měl na bundě malé připínáčky, popíchal bych všechny.
Místo toho se ke mně lísají a tisknou a já trpím.

Inu, nejsem sám, koho podobné problémy tíží a proto znovu doporučuji tento blog:

krutak.pise.cz/