Taretninovi pancharti

  PROSTĚ TARANTINO

Nepatřím mezi slepé obdivovatele psychicky narušeného šílence, který své choutky naštěstí vybíjí pouze ve filmech. K jeho filmům přistupuji pokaždé z despektem a pokaždé mě z toho Quentin vytáhne. O Pulp Fiction jsem slyšel legendy a moje očekávání tedy bylo hodně ovlivněno a i přesto se mi to líbilo hodně, Kill Bill se mi líbil taky a Pancharti...nebýt několika drobností, považoval bych to za nejlepší film, co jsem od něj viděl.

Druhá světová podle Tarantina neztrácí na krutosti a nesmyslnosti činů Adolfa Hitlera. Hned první kapitola by se vyjímala stejně dobře například v Schindlerově seznamu. Dalšími a dalšími kapitolami je Tarantino stále patrnější a v závěru není pochyb o tom, kdo tuhle parádu natočil.

Jako vždy je film plný dialogů, které by nikdo nevymyslel ani po desátém pivu - jsou dlouhé, ujeté a přesto reálné. Co se charakterů týče, není tu nikdo tak extrémní jako Vincent Vega nebo Nevěsta, ale postava Hanse Landy patří určitě na špici. Celkovou dokonalost postavy fašistického oficíra podtrhuje dokonalý herecký výkon.

Sladký Brad Pitt už mnohokrát dokázal, že umí i nebýt sladký. A dokázal to zas - smeknout klobouk musí každý, když slyší tu jeho przněnou angličtinu plnou jižanského přízvuku (nebo co to bylo, fakt děs), k tomu všemu mu člověk jeho roli "zabijáka nácků" věří. Ve filmu ho příliš není, ale tím spíš si člověk jeho výstupy užije.

Milým překvapením je skutečnost, že konečně někomu došlo, že i v komerčních filmech trhá všudepřítomná angličtina za uši. Ve filmu se anglicky mluví asi nejméně, máme tady němčinu, francouštinu i italštinu. Nějaký lingvista by asi poznal i rozdíly mezi bavorskou němčinou a jánevimjakou němčinou, ale co se angličtiny týče, britský přízvuk mi u britských vojáků buďto unikl nebo tam ani nebyl.

Tarantino si nepotrpí na prvoplánově krásné ženy, ale vybírá si výrazné typy. Jinak tomu není ani v Panchartech. I přesto (nebo snad právě proto?) se mi obě herečky líbily, zejména herka hrající Šošanu měla moc hezkou tvář. Příběh Šosany mě vlastně zaujal asi nejvíce, asi určitě.

Akčních scén ve filmu není příliš (naštěstí. Co je moc, to je moc), ale když už jsou, stojí za to. Rozhodně nejvrcholnější scéna se odehrává v hospodě, kdy dobrých 15 minut víte, že to musí přijít a přesto vás dostane, když to přijde.

Prostě a jasně, Tarantino nezklamal. Film je na kapitoly, muzika je stejná jako v Pulp Fiction a i když žádná legendární hláška z filmu asi nevzejde, patří určitě mezi to nejlepší, co jsem letos v kině viděl.