Half Lifem rubrika PC hry začala, proč by s ním nemohla končit blogová sezóna? Inu, během týdne jsem si hru zahrál znovu, vtáhla mě do sebe stejně jako před těmi šesti lety, kdy jsem ji hrál naposledy. A konečně jsem se dozvěděl jak to vlastně skončí, protože svého času jsem neuměl anglicky ani slovo. No musím říct, byl jsem rád, že G-manovi už rozumím.
Welcome in Black Mesa
Na začátku se ocitáte ve vlaku, který míří k místu vašeho pracoviště. Sledujete tedy okolí a nemůžete se vynadívat na vnitřek výzkumné stanice Black Mesa. Zahlédnete zde i záhadného muže v modrém kvádru, na kterého narážíte po celou hru. Nakonec váš vlak přistane a vy vystupujete.
Po krátkých dialozích (respektive monolozích, Gordon Freeman za celou hru neřekne ani slovo) si na sebe berete svůj spešl oblek a hurá do práce. Cestou do místnosti s generátorem jste svědky toho, jak se rozbijí počítače, vypadává proud a kdoví co ještě. No, vše se samozřejmě pokazí a všechno bouchne a Black Mesa je zavalená příšerami z vesmíru.
Go Go Go!
Jste sám proti všem. Nejdříve se procházíte jen tak s holýma rukama, později se vám dostane do pracek dnes již tradiční páčidlo, pak pistolka a pak už to lítá. Nejvtipnější potvůrkou jsou headcrabové, malé bílé příšerky, co se lidem přisají na hlavu a potom si z nich udělají svého sluhu/hostitele. Tyhle zombie se mi líbí asi nejvíce - vždycky si říkám, chudáci vědci, kterým to přistálo na hlavě.
Jenomže Gordon nemusí čelit jen bestiím. Sice se k němu občas přidá nějaký sekuriťák, který může vypálit pár podpůrných ran, ale většinou je ve hře proto, aby Gordonovi otevřel nějaké dveře. Bohužel vláda nemůže dovolit, aby obrovský omyl v Black mese někdo přežil a mohl vypovídat o věcech, které zde zahlédl. Proto tu nesmí chybět vojenská jednotka, která má políčeno na přeživší vědce a hlavně na Freemana samotného.
Vojáci jsou něčím, co snad ve first person hrách nebylo nikdy překonáno. Hodíte jim pod nohy granát a oni utečou. Na rok 98 docela síla. Mluví spolu přes vysílačky, což je teda jen tak na efekt, ale ten efekt je sakra dobrý. Občas to i pomůže, když slyšíte, co si povídají. Například: "go go go" jasně znamená, že se před vámi objeví co nevidět. Jejich muška je poměrně přesná a jejich hody granáty zrovna tak. Navíc tenkrát to byl šok, mít proti sobě takhle rychlé a přesné a chytré protivníky. Plus to jejich mluvení do vysílaček, vždycky mi běhal mráz po zádech.
Atmosféra
Nic není dusnější než prázdné šedivé stěny obrovského podzemního komplexu. Na stísněnosti neubere ani fakt, že sem tam potkáte mrtvolu vědce nebo sekuriťáka, ale i mrtví vojáci mi nedopřávali klidu. Všude je smrt a bestií je víc a jsou odolnější. Jednou do vás střílí mutant nepříjemné "my si tě najdem i za rohem" střely, pak tu jsou "nabiju se a pak do tebe napálim několika voltovej proud" šmejdi a jednou začas potkáte i sympatického bosse. Takový velký modrý bestiák není k zahozaní, tříhlavá ozobákovatělá potvora taky ne a co teprve pavouček, co po vás hází malé neviditelné pavoučky. Nutno podotknout, že hra v závěru ztrácí šťávu, to hlavně díky
uvadající atmosféře - všeho moc škodí. A poslední lokace = vesmír, to je vskutku velký omyl.
spoiler
Bla Bla Bla mistr Freeman
Postava G mana se mi vždy líbila. Pomocí naskriptovaných momentů ho vidíte v mnoha lokacích, vždy se někde mihne a kouká na vás, nebo zmizí do nějakých dveří nebo tak. Vždycky mě zajímalo, co to asi povídá na konci hry. Až dneska jsem se to dozvěděl. A díky tomu jsem přišel na jednu zajímavou věc. Half life má dva konce. To jsem opravdu netušil, protože jsem vždycky vešel do toho teleportu. Wow. No ale závěrečná řeč nebyla nijak oslnivá, i když smysl pro humor se tomu fešákovi upřít nedá.
Docela mě to navnadilo na dvojku, co se děje týče...až si budu chtít zaházet plechovkama s barvou, pustím se do ní.
