Walome | Apokalypsa

Až teď jsem se podíval na celý klip s tím zajícem a ono to jde furt dokola :-D Nejlepší je debata na youtube:

Its sooooooo cuuuuuuute

Why it is so cute?

Because he is soooooo cute

By mě zajímalo, jak ten dotyčný může vědět, že ten králík je on...

I do everything for you...

______________________

Nevím jak silné to bylo jinde, ale já si v pátek připadal jak v Době ledové nebo v tom, jak se tam udá asi milion katastrof najednou a začíná to tak, že padají obří kroupy. Prostě a jednoduše vycházím z domu a kouknu na Prahu (mám výhled na CELOU (plus mínus) Prahu) a nad ní obrovská černá mračna jak v Pánovi prstenů nad Mordorem. Říkal jsem si, že takhle černý mraky jsem dlouho neviděl, ale dál jsem nad tím neuvažoval. Nojo, jenomže pak jedu tramvají, čtu si knížku a poslouchám mp3 a najednou buch buch ratatata a začnou padat kroupy v opravdu velikém množství (ale normální velikosti). Skrz ještě stále otevřená okýnka crčela voda, prakticky ve vodopádu, protože to ze/se střechy stékala dolů. Samozřejmě jsem musel vystupovat, takže jsem vystoupil, protože já mám déšť rád. Jenom to je pak trošku nepraktický být zmoklý, ale protože jsem jel za babičkou, věděl jsem, že suché prádlo se tam najde. No prostě vyjdu ven a tam je chaos. Všichni utíkali jako když padaly meteority na Manhattan a strkali do sebe jako blázni. Z okapů se řinula voda a zaplavovala chodník, že se člověk brodil po podrážky bot. Když jsem zjistil, že za mnou je skupina lidí uhánějící z nějakého důvodu do metra (stejně všichni byli prochcaný skrz naskrz během vteřiny), tak jsem teda holt taky začal utíkat, na drsňáka si můžu hrát jindy :-) až za mnou nebude stádo lidí, které začíná ovládat ten nejsilnější pud: PŘEŽÍT !!!

A já si tak říkal jaký jsou ty městský lidi slečinky. Respektive, když jsou lidi ve městě, tak to jsou slečinky. Protože jsem si vzpomněl na tábory, které byly vyhlášené tím, že celou dobu pršelo a všude bylo bahno a odlítávaly stany a proto se tam taky jezdilo. Když jsem tam byl poprvé...wow...teď už je to 11 let. No prostě když jsem tam byl poprvé, tak jsme šli na výlet do nedalekého města (5 km) a stihl nás úplně stejný déšť, jen míň kroupů. A nikdo se neschovával. Prostě jsme šli dál, nechali se zmáčat a pak jsme se tomu jenom smáli. V táboře jsme hodili věci do sušárny, ve stanu si vzali suchý věci a nikdo si nestěžoval. A tady v Praze se všichni chováme jako kdyby byl déšť konec světa...jako pro mě to byl konec světa, protože jsem měl nagelovanou hlavu a nakonec takovej déšť *neeeeee* A pak člověk vyjede někam mimo, třeba na vodu, na puťák nebo tak, a městský návyky ho opustí, před jídlem si nemyje ruce, protože kde si v lese umýt ruce?...

Taky nám jednou při bouřce spadnul stan, což bylo hodně vtipný, protože se podlomily podpěry plachty a plachta na nás spadla a začala se plnit vodou a spolubydlicí se zvednul a vylil si tu nálož do postele. Díky temhle zážitkům nechápu tábory v chatkách s televizí a se vším komfortem (sory Gino ;-) ), protože já mám v kebuli zafixovány, že tábor byl pro mě skvělej právě díky těmhle zážitkům, který nemohl nikdo nikdy předvídat - ačkoliv se s tím počítá, věřím v to, že kdyby se někomu propadla střecha v chatičce, byl by to větší průser.