Petra Neomillnerová je moje oblíbená spisovatelka, před dvěma lety jsem si koupil její knižku z nudy (byl jsem na chalupě a najednou mi došly knížky) a byl jsem mile překvapen. Je prakticky pravidlem, že každá její další kniha se v regálech dlouho neohřeje a už mi trůní doma. Co se kvality děl týče, je to nadprůměr. Většinou píše v ich formě a její hrdinky jsou drsné ženské s láskou k sexu a bojí se jen vyšinutých upírů.
Dneska jsem byl na jějí besedě v rámci veletrhu knih o literárních archetypech, což bylo docela zajímavé. Ale tak od začátku. Nikdy předtím jsem Neomillnerku neviděl, takže jsem se jen mohl domnívat jak vypadá. A buďto jsem ji už někdy na nějaké fotce přeci jen viděl nebo mám tak dokonalou fantazii - jako by z oka vypadla mojí představě. Prostě normální ženská s dlouhýma vlasama a pevnýma rysama v obličeji se šátkem a brýlema na hlavě. Překvapilo mě, že ráčkuje. Protože člověk si tyhle autory představuje prakticky jako polobohy, navíc vím, že ona má různé placené i neplacené přednášky a kurzy a tak, ale najednou vidíte, že je to člověk jako každej jinej. Mluvila dobře, ke každému archetypu přiřadila postav z Pána prstenů a dokázala tím, že to prostě funguje. Sem tam prohodila něco o Zaklínači a jeho autorovi. Mluvila o tom, že když se autor dlouho věnuje nějaké postavě (Zaklínač má pět dílů), tak ji potom začne nenávidět.
"A on mi Andrej říkal - já toho Geralta tak nesnášim, já ho nechám chcípnout tim nejhoršim možným způsobem."
A to je prostě bomba, protože ono k tím postavám prostě přirostete, já když psal poslední stránky Magické pušky, tak mi po půlroční práci přišlo nemyslytelné, abych ty postavy opustil, takže jsem to rychle ukončil, aby nemohla přijít pátá část, což by bylo už vaření z vody. A zatím nepřišla. Každopádně Petra má zase opačný problém a nejraději by nějaké postavy zametla pod stůl.
Toto vyhrálo cenu Nejkvalitnější fotka roku.
Zmínila se o své trilogii, která byla tak trošku odložena na druhou nebo třetí kolej, protože nakladatelé tlačí na jiné knihy atd...no nevím, tohle je mi asi nejvíc proti srsti, představa že píšu proto, abych naplnil něčí očekávání za cenu výplaty...no nevim, jenomže tak to prostě chodí. Buď to nebo nic. Nebo být jako Stephen King a mít takový koule a takový konto a nakladatele obejít a vydat si nový román na internetu k volnému stažení.
Samozřejmě po přednášce jsem byl připraven s její první knihou Vlastní krev a nechal si ji podepsat i s věnováním...a nebyl jsem jediný. Narozdíl od Jirky Procházky bylo na Neomillnerce narváno.