Pomaturitní svítání

...

Přišla pomaturitní pitka a paňčelka na češtinu Jana si s náma všema potykala a ještě než se totálně ož...dostala do společenské unavenosti, ptali jsme se jí na slohovku. A já se ptát nechtěl, protože mi bylo trapně, ale nakonec jsem se zeptal.

"No ta tvoje slohovka byla výborná!" pronesla procíteně.

"Fakt? Tak pročsmi dala trojku?"

"No protože seš vůl, tam máš psát o létu a píšeš o zimě!"

"Nojo, protože v létě se tu všichni potěj v emhádéčku a není na tom nic hezkýho! Ale tak jako v pohodě, teda docela mě deptala ta učitelka, jak se mě ptala na toho Olivera Twista..."

"Vona viděla, že jsi na koni, tak se tě právě furt ptala."

"Aha, já myslel, že mě právě chce potopit," zasmál jsem se.

"To ne...vona pak právě byla z tebe úplně nadšená."

Tak to byl příjemný pocit. Opravdu fakt jo. Škoda, že tu slohovku nemám teď u sebe... No, pak Janča říkala, že u Kmotra umírala nudou, ale tak to jsem jí odpustil...

V televizi běžel zápas fotbalu - ČR proti Portugalsku, ME tuším. Druhý poločas jsem už byl mimo a ptal jsem se spolužáka, jak je možný, že jsme střídali jenom jednou a on: "ty vole, dyť sme střídali třikrát". Ono když Waloumek panákuje, tak to dycky nedopadá dobře.

Copak pomaturitní akce, ta byla výborná. V průběhu večera jsem přišel za jedním učitelem (tak 30 let) a povídám : "Ahoj Dádo." Tak se všichni zasmáli a on. "Nazdar Ondro," vůbec mu nevadilo, že mu tykám (ještě aby jo). A já pokračuju: "Hele Dádo já ti musim něco říct. Tys mě hrozně sral."

A víte proč? Protože jsem seděl s Patricií a byl jsem do ní trošku fall in love a Dáda vždycky přišel a povídá "Tak slečno Patricie, co budete dělat o prázdninách" a ona se s ním bavila a hihňala a mě to dycky štvalo. Navíc pořád říkal "výborná záležitost". "No ona ta reklama je výborná záležitost," tak mi to vždycky připomnělo povídku Vyšší princip, což jsem teda nikdy nečetl, ale tak znám to.

Tak držím Dádu okolo ramen a říkám mu to. "Protože já byl zabouchlej do Patricie a tys tam přišel a bavil ses s ní a to mě tak sralo."

A on: "No já si toho všimnul."

A spolužačka, se kterou jsem se bavil asi tak 2x v životě. "No tak to viděli všichni." A Dádu to pobavilo a mě koneckonců taky. Patricie během večera odešla a to jsem ji viděl naposledy, když teda nepočítám burzu učebnic. Takže se pilo dál a dál, až už se pít nemohlo. Seděl jsem na sofa a vytuhával, když za mnou přišel spolužák a povídá: "Hele Hary berem tágo a vyrážíme do Zlatýho stromu, deš taky?"

Jen jsem zvednul palec, protože tvoření slov mi dělalo menší potíže. Nakonec se nejelo tágem, ale vzala se tramvaj. Zlatý strom je diskárna u Karlova mostu, kde u tyče tančí vyhublé Ukrajinky a jako sory, raději jsem se díval na spolužačky posílené alkoholem předvádějící lesbický tanec a párkrát jsem se mezi ně nachomítnul.

Někdy okolo šesté ráno mi došly peníze a alkohol přestával kladně působit, takže jsem se rozloučil a věřil těm kecům "určitě se všichni brzo sejdeme" a vyrazil domů. Vyjdu ven z toho baru, venku světlo a nikde ani noha. Otočím se tedy zpátky ke Karlově mostu a vkročím na něj. Řeknu vám, nikdy mě Praha moc nedostávala. Most, chrám, hrad...ale když jdete po Karlově mostě a jsou tam tři lidi, tak je to naprostá paráda. Slyšel jsem šumět i vodu. Prostě naprostý ticho. A aby toho nebylo málo, zpoza domečků ještě vycházelo slunce. Jen jsem tam tak stál a bylo to jak nějaký hrozný symbolický klišé, já po maturitě a přichází nový východ slunce, nový den.

Další den jsem se dozvěděl, že někteří silnější jedinci odešli až k poledni, já v tu chvíli už spal s gyrosem v žaludku - ano, koupil jsem si v šest ráno gyros a byl to ten nejlepší gyros na světě. Asi by mě to vůbec nenapadlo, kdyby proti mě nešel kravaťák, který si na něm pochutnával. Ňamka.

Trvalo rok, než jsme se s tou bandou zase sešli. Byla tam i češtinářka Jana, která zničehonic zacitovala z mojí  maturitní slohovky a já se ptám: "Ty si to pamatuješ?" A ona že jo, že se jí hrozně líbila. Ano, zase mě to potěšilo...

Víte co? Užijte si pomaturitní akci a všechny ty šaškárny s maturitou spjatý jako jsou ty ceremonie (já to naštěstí neměl) jako předávání vysvědčení jakoby o něco šlo, protože ono vlastně tak trošku o něco jde. Je to další krok, který jste úspěšně splnili a i když to není zdaleka krok poslední, budete si to pamatovat ještě dlouho poté.